OBR JARMARK

V sobotu byl druhý ročník OBR jarmarku. Tuto komorní kozo dog a kids friendly akcičku jsem si nemohla nechat ujít. Pohoda a úsměv je zřejmě obřanská poznávací značka. Spíš než jarmark je to takové sousedské, komunitní setkání. Prodejců jen pár u jednoduchých stolečků. Řada dobrot pro vegany i masožravce. Domácí limonády a sněhové trubičky. Divadlo pro děti a jazzová kapela. Kovář z Hamerského mlýna a včelař pan Šenfeldr. Oslík a kozy. Dílničky pro děti a pivečko pro taťky. A mnohem víc. Strašně, ale strašně fajne to tam bylo. Za ten spálený nos to stálo. Více obrazem :).

Co nosím v dubnu z lesa

Tento týden neběhám. Jednak mi vítr o víkendu trochu víc protáhl dutiny, ale hlavně odstartovala bylinková sezóna. A s košíkem se fakt běhá blbě. Mě teda jo :D

Na bršlici jsem Vás lákala už minulý týden na IG. Baštím ji za syrova a nejlíp chutnají ty nejmenší nové lístky. Obsahuje hodně vitamínu C, karoteinoidy (chutná po mrkvičce) a minerály, jako železo a mangan. Je vynikající na klouby. Umí uvolňovat z těla krystalky kyseliny močové, které právě klouby zatěžují. Můžete si ji nasekat na chleba s máslem, přidat do zeleninového salátu nebo hodit do polévky. Jestli Vás rozčiluje na zahradě, tak jediné co na ni prý platí, jsou fazole.

Jahodník. Jestli se bylinek trochu bojíte, tak začněte s jahodníkem. Ten pozná snad úplně každý a jeho účinky jsou tak jemné, že ho můžete konzumovat celý rok a nepředávkujete se. Takže si na něm můžou bez obav pochutnávat i děti.

Pampeliška má fakt sílu. Aktivuje látkovou výměnu. Seznam vitamínů a tělu příznivých látek je snad nekonečný :). Játra, žlučník, ledviny Vám za pampelišku budou líbat ruce. Aktivuje se Vám samoléčicí schopnost organismu. Čerstvé jarní lístky nejsou vůbec hořké. Chutnají jako hlávkový salát. Stejně jako bršlice, pěkně za čerstva!

Letos je zřejmě rok plicníku. Je ho v lese mnohem víc, než v minulých letech. Krásně hraje barvičkami. Asi je jasné na co bude dobrý. Áno, jsou to plíce a průdušky. Obsahuje slizovité látky a např. kyselinu křemičitou. Je tedy vhodný na suchý kašel. Suším si ho na čaj.

Zatímco ostatní bylinky nechávali naši Suzán v klidu, fialky ji přímo zvedly :D. Violka vonná je taky velká léčivka a používá se taky na suchý kašel a hlavně pro děti. Obsahuje saponiny a látku podobnou acylpirinu. Umí tedy mírnit bolest hlavy, snižovat krevní tlak a zklidňovat mysl. Když si přivoníte, je to jasné. Dají se usušit na čaj, ale dá se z nich vykouzlit hromada zajímavých věcí. Třeba sirup nebo fialková cukrátka. To bylo oblíbené mlsání francouzských dam z vyšší společnosti.

Podběl na fotce je z pondělí a tak je už usušený. Opět na kašel. Na každý. Tato bylinka se ovšem doporučuje užívat po omezenou dobu. Těhulky a kojící maminky si musí na čaj z podbělu počkat.

Já jsem dnes bršlici a pampelišku nasekala do salátu k obědu. Z plicníku jsem si udělala čaj a modlím se, aby mi vyšlo trochu času na jednu fialkovou specialitu. Jo a všimli jste si, že fialky jsou focené na fialkovém talíři? Je po babičce.

A taková jsem já :)

Ráno jsme odjeli na chalupu zaset něco do země. Bylo krásně, jen vítr foukal víc než jsme potřebovali. Moje malá velká chtěla vařit na ohni, ale nakonec jsme kvůli větru roztopili kamna v kuchyni. Uvařila vynikající bramborový guláš k obědu a tak jsem měla víc času na záhonky. Není to vůbec špatné, když za Vás dcera převezme jednu ze zásadních povinností :).

Zasela jsem toho hromadu, včetně asijských salátových bylinek nebo třeba jedlých tykvových květů. Teď budu doufat, že v dohledné době sprchne a většina semínek se probudí a prodere na světlo.

Navečer se nám vůbec nechtělo zpátky. Sluníčko se opíralo na dvorek a to ticho. Asi se stěhuju :)

Často dostávám otázku, jak to všechno stíhám. Tak já všechno nestíhám. Buďte úplně v klidu. I když jsem velmi aktivní (jak říká můj muž, až radioaktivní :D), vůbec nestíhám všechno co si možná představujete. Nemám doma vždy naklizeno, vždy uvařeno a vždy vyžehleno. Čím jsou děti větší, tím víc času trávíme mimo domov a taky jak čas letí, je mi jasné, že moje priority jsou jinde, než v nablýskaném obýváku. Ačkoliv si ráda to "svoje" ťontám, odmítám být otrokem dokonalé domácnosti. Určitá míra chaosu souzní s mojí tvořivou duší. Vím stoprocentně, že kdybych svůj život do puntíku nalinkovala, zabila bych svoji kreativitu. Ač si den ráno v hlavě hrubě naplánuji, většinou všechno dopadne jinak. Vzpomínáte třeba na upcycling medvěda Jaromíra. To byla zcela spontánní akce. Blesk v hlavě a plány musely stranou. Stejně tak to mám i s vařením. Vařím a peču strašně ráda a je to z velké části velká improvizace. Když vařím, tak prostě taky tvořím. Plány do budoucna nedělám skoro žádné. Jen takové lehké obrysy.  Netlačím na pilu a je to krása. Nechávám to plynout a vychutnávám si všechno co přichází. Tak taková jsem já...

No a představte si, že letos mi přímo na dvorku vyrostl plicník. Asi mi chtěl ušetřit lítání po lese :). Děkuju pane plicníku.

Pondělí

Přiznám se bez mučení. Žádný vajíčko, žádný mazanec, žádná pomlázka. Za to hodně času s rodiči, sourozenci a dětmi. To byly naše velikonoce. Dnes jsme vyrazili s babičkou a dědou na jarmark na Novém Hradě u Blanska.

Lesy v Moravském krasu jsou pohádkové. Všude už to kvete, samý kopec, potok a skála. A ty stromy...

Nový hrad je malý kouzelný hrádeček. Je v překvapivě dobrém stavu a částečně opravený. Co mě ale zklamalo, byl neskutečný bordel na nádvoří. Pár stánků, opravdu jen pár. Moc dobrý grilovaný kozí sýr a vyhlídka do kraje.

Všude bylo strašně moc lidí. Chtěli jsme se zastavit do Skalního mlýna na oběd, ale bylo tam tolik aut, že jsme to museli otočit. Velkou radost mi udělala Býčí skála. Hnízdí tam teď sokol stěhovavý. To je naprosto úžasné. Jeskyně a okolí jsou tím pádem uzavřené, dokud mladí nevyletí z hnízda. Hlídkují tam ochránci přírody. Při množství návštěvníků v této oblasti se vůbec nedivím.

Je super, že lidi chodí do přírody a nejvíc super by bylo, kdyby za sebou nenechávali odpadky. Prosím ani ty papírové kapesníky do lesa nepatří. V tom máme opravdu velké rezervy. I v chráněných oblastech.

Skleněný pokoj

Dlouho nebylo knižní okénko. Ne že bych nečetla, ale nebyl čas o tom navíc ještě psát. O skleněném pokoji Vám ale napsat musím. Knížka Simona Mawera mě nadchla, dojala, strhla. Těšila jsem se na večer, až zalezu do postelu a budu číst. Poslední kapitoly jsem zhltla najednou.

Není to asi typické, aby o brněnské památce vile Tugendhat a o osudu jejich majitelů, psal britský autor. Musím ale říct, že to zvládl na jedničku. Kdybych jméno spisovatele neznala, myslela bych si, že to napsal našinec. Autor skvěle zachytil atmosféru první republiky a nastupujícího nacismu. Vykreslil velice dobře jednotlivé postavy a dějové linie, které se stále vracely jako nitky zpátky do unikátní funkcionalisté vily. Simon Mawer vilu několikrát navštívil. Do detailu prostudoval historii, český jazyk i němčinu. A do češtiny se prý zamiloval. Prý jej úplně dojalo, že výraz "pokoj" neznamená jen místnost, ale i "mír a klid". Pane Mawere já smekám.

Hlavními hrdiny jsou velmi bohatí novomanželé Liesel a Viktor Landauerovi. V Benátkách se setkají s německým architektem Rainerem von Abtem a dohodnou se s ním na stavbě vily, která byla ve své době něco zcela unikátního. Pozemek ve svahu s výhledem na Brno dostanou od rodičů, kteří na stejném pozemku ve spodní části bydlí ve vile Low Beer. Narodí se jim dvě děti, bohužel mnoho času jim není ve vile dopřáno prožít. Musí před přicházejícím nacismem prchnout do Švýcarska. Tam s nimi odjíždí i Viktorova milenka. V Brně zůstává Leislina přítelkyně Hana se svým židovským manželem Oscarem. Děj knihy končí až v devadesátých letech.

Jak to se všemi dopadne Vám ale neřeknu, abych Vás nepřipravila o zážitek. Tohle si musíte přečíst. Vřele doporučuji. V současné době se přímo vile Tugendhat natáčí film právě podle románu "Skleněný pokoj". Režíruje ho Julius Ševčík a bude mít skutečně hvězdné obsazení. Ten si nemůžu nechat ujít. Jo a ty trubičky mi pekla moje šikovná sestra a knížku mi v knihovně sehnala její kamarádka. Holky moc děkuju !