Jablkový závin z jogurtového těsta


Recept mám už pár let od paní sousedky, která už bohužel nežije. Trochu jsem ho vyzdravila a místo klasické mouky tam je celozrnná a místo hery máslo. Měla jsem tentokrát hodně sladká padaná jablka, takže je recept dokonce cukrfree. Ale pořád je tam kostka másla, takže dieta se tak úplně nekoná. Je to ale strašně dobrý. Těsto je měkké a nadýchané a nedrolí se tak nemožně, jako klasika listové.

Potřebujeme:

400 g celozrnné špaldové mouky polohrubé (nedávejte hladkou, moc se to pak lepí)
1 kelímek kvalitního bílého jogurtu
1 kostka másla
1 vejce do těsta (a druhé vajíčko na potření)
špetka soli
1 prášek do pečiva bez fosfátů

Náplň:

oloupaná jablka nastrouhaná na hrubém struhadle (cca 6 - 10 jablek podle velikosti)
mletá skořice podle chuti
hrst sekaných vlašských ořechů
pokud jsou jablka kyselá, přidejte třtinový cukr podle chuti (1 - 3 lžíce) nebo trochu medu


Postup:

Na vále vypracujeme těsto. Má být tak akorát, ani řídké, ani husté. Vložíme ho na hodinu do ledničky a připravíme si náplň z jablek. Po hodině těsto vytáhneme a rozdělíme na dvě části. Každý kus vyválíme na sílu cca půl centimetru. Vyválený ovál těsta potřeme trochou rozpuštěného másla (ne až ke krajům) a navrstvíme jablečnou náplň. Potom závin zavineme do tvaru nohavice, konce složíme a opatrně jej přeneseme na plech vyložený pečícím papírem. Pokud si nejste jistí, tak závin překulte na čistou utěrku a přeneste ho na plech na utěrce. Povrch závinu potřeme rozšlehaným vajíčkem. Plech se dvěma nohavicemi závinu vložíme do vyhřáté trouby na 170 stupňů a pečeme, až je povrch zlatohnědý. Krájíme až vychladne. Cukrožrouti (jako můj muž a děti) si ho ještě hezky pocukrují :).

Keramické trhy v Kunštátu a vatovec

Nejdříve se musím omluvit všem, kdo jste v Kunštátu letos hledali můj stánek. Ještě o prázdninách jsem si říkala, že to časově nějak zvládnu a našiji sortiment vhodný na tento typ akce. No nezvládla jsem to. Ó jak ráda bych se občas naklonovala. Zatím to nepovolili, takže smolík a ručičky máš Hani jen dvě :D.

Nakonec jsem se na trzích přece jen objevila aspoň jako návštěvník. Moje maminka totiž nutně potřebovala dokoupit keramické kořenky. Co bych pro ni neudělala. Nakonec nás jely dvě auta. Počasí vyšlo tento rok parádně. Lidí tam bylo neskutečné množství. Atmosféra ovšem supr a oko se nestíhalo kochat. Nabídka je každý rok pestrá. Od barevných kýčů, až po minimalismus.

Po loňském objevu keramických domečků jsem myslela, že mě nic nového tolik nenadchne. Nakonec se něco málo našlo. Třeba tyto jemné, malinkaté hrníčky na kávu.

Tato modrobarevná kolekce keramiky bylo taky nádherná, ale na mě příliš divoká. Kouzelní byli ptáčci a vůbec tam toho bylo moc, ale všechno jsem v té tlačenici fotit nestíhala.

Zmiňované domečky pan keramik místy trochu přibarvil. A proč ne. Žlutá frčí.

Sobotní krásný den jsme večer s mužem zakončili návštěvou malého festivalu malých pivovarů. Pivo moc nepiji (jsem spíš na víno), ale speciály ráda ochutnám. A třeba Lucky Bastard byl dobrej moc. A ráno hurá na chalupu zasadit jahody a ogrilovat si obídek. Na zahradě na nás čekal tento krasavec. Vatovec obrovský. Měl v průměru 25 cm a zítra z něj budou řízky k večeři.

Opravdu není návštěva, aby nás tam něco nečekaného nepřekvapilo. Domů jsme dovezli další bednu jablíček. Mám hotový mošt a z trouby voní štrůdl. Tak dobrou noc. Jdu odpadnout. Utahaná jako kotě a šťastná jako blecha.

Pomazánka z lichořeřišnice a tak ...

Vysela jsem si na jaře lichořeřišnici a celé léto sklízím. Květy a listy. Lichořeřišnice je skvělá jedlá bylina, která s přehledem umí zatočit třeba se streptokoky nebo stafylokoky. Je silným přírodní antibiotikem. Zabírá i tam, kde běžná atb selhávají. Lečí záněty v celém těle a má řadu dalších pozitivních účinků na naše těla. Jako bonus, mohou ji i těhotné a kojící ženy. Předávkování nehrozí. Když měl malej v létě angínu, baštil květy. A s podporou bylinkových čajů jsme to zvládli bez antibiotik. Muže jsem kurýrovala také z horeček a bolesti v krku. Tam jsem nasadila tvrdší kalibr. Tinkturu z listů lichořeřišnice.

Květy chutnají nejlíp. trochu jako pikantní kedlubny. Dají se jíst celé jen tak nebo třeba na chleba s máslem. Listy jsou super do salátu nebo z nich můžete udělat pomazánku.

Recept je velmi jednoduchý. Plnou hrst listů lichořeřišnice nakrájíme nadrobno. Ideálně keramickým nožem. Bylinky nemají kov rády. Přidáme malou červenou cibulku na kostičky, dvě kostky lučiny, sůl a pepř. Na zjemnění můžeme přidat 2 lžíce másla, nebo majonézy (sojanézy). Já jsem přidala (trochu prasácky) tavený sýr, který není vůbec zdravý a normálně ho nejíme, ale chuťová paměť je potvora a představa taveňáku mě několik dní pronásledovala, až jsem podlehla :).

Tinkturu je možné dělat z listů, květů i semen. Já jsem si ji udělala z listů. Do čisté sklenice jsem navrstvila listy a zalila slivovicí, tak by byly všechny lístky ponořené. Můžete použít jakýkoliv čistý alkohol v koncentraci alespoň 50%. Tinktura pak musí ležet asi měsíc v temnu. Potom se scedí uloží do ledničky. Užívá se po kapkách nebo lze lžičkou tinktury vykloktat.

Letos se mi do ní s velkou chutí pustili dřepčíci a skoro celou ji sežrali. Zachránila jsem ji popelem z kamen. Celou rostlinu jsem důkladně posypala a opravdu to zabralo. Za 14 dní byli dřepčíci pryč a lichořeřišnice celá krásně obrazila. Tip s popelem jsem vyčetla v jedné zahradnické diskusi na facebooku. Chvála FB skupinám a kamnům na chalupě.

Švestka a jablíčka


Chalupaření se nám pěkně dostává pod kůži. Všechny ty obyčejné věci jsou jako pohlazení po duši. Polínka praskají v kamnech, nádobí se myje v lavoru a nohy jsou ve starých vietnamkách neskutečně špinavý a šťastný.

O víkendu jsme se na chalupě rozloučili s prázdninami. Bylo nás pět dospělých a pět dětí, což je maximální kapacita lůžek naší chaloupky. Tolik šikovných rukou se muselo zneužít (muhehe) a tak chlapi pokáceli dvě staré švestky a protože jsou straaašně šikovní, tak ze švestkových kmenů nařezali nové lavičky a špalky k ohništi, co máme v zahradě nahoře u lesa.

Švestkové dřevo má nádhernou barvu a je pěkně tvrdé, tak doufám že nám vydrží. Posezení jsme hned otestovali a upekli kuřata v popelu. Recept jsme zkoušeli poprvé minulý rok a je to děsně dobrý. Jak na ohnivý kuře najdete tady.

Jako správní kapitalisti zneužívající dětskou práci jsme potomky, kteří udrží v ruce sekeru, pověřily zpracováním zbytků dřeva. Nasekaly toho takovou hromadu, že nám skoro zmizely okna od chalupy.

Ženská polovina česala letní jablíčka. Jsou tak šťavnatý, barevný a neskutečně dobrý. Je to nádhera. Natahovat se po nich z žebříku a skládat je do bedýnek jedno po druhém.

Zajímavé je, jak pomalu plyne na chalupě čas. Ten rozdíl vnímám jako velký. Doma nebo v práci se jeden ani neotočí a je zase večer. Tam ne. A přitom se pořád něco dělá a děje. Pocit vnitřního klidu není vůbec žádné klišé, ale moje chalupářská realita.

Zítra ráno to vypukne v poněkud jiném režimu. Pro nás září díky ScioŠkole neznamená stres. Žádné kufříky do výtvarky, hromady sešitů a hnusné plastové obaly. Vyřídili jsme jen šalinkarty. Oba se do školy těší. Malej velkej se dokonce nechal slyšet, že si letos vyžádá hodinu matiky navíc. U dítěte, které mělo díky bývalé státní škole takový blok, že při předložení jakýchkoliv matematických příkladů břečelo, je to změna neskutečná. Protože když se chce, tak to jde. I bez známkování, bez vyhrožování a podobných nesmyslů. Hrozně bych přála všem dětem takovou školu mít. Snad to tak jednou bude. Já tomu pevně věřím.

Prozatím všem dětem, prvňáčkům zvláště, přeji vykročení pravou nohou. A mějte s námi dospělými trpělivost. Někdy nám to fakt trvá a umíme být neskutečně zabednění :))).