sobota 31. března 2018

Narozeniny a medvědí česnek

V březnu slavíme troje narozeniny. Jen jedno dítě se nám nepovedlo v tomhle měsíci a pořád nám to vyčítá. Letos vyšla rodinná oslava na tuto sobotu. A vyšlo to krásně, protože velikonoční víkend byl skutečně krásně jarní. S Haničkou jsme upekli dort. Ozdobily jsme ho sezónně mladými lístky bršlice a nesezónními borůvkami.






Po obědě, dortu a kafíčku jsme se vydali na medvědí česnek. Načasování bylo skvělé. Česneku jsme našli hromadu, byl přesně akorát. Les byl samý květ. Sněženky, jaterníky a sasanky. Nádhera veliká.









Krásně bylo. Rodina je prostě nejvíc. Kdyby tak šel trošku zbrzdit čas...



neděle 25. března 2018

Co se děje?

Dostala jsem vyčiněno, že zanedbávám blog. Tak já se zkusím polepšit. Hned teď. Přináším Vám zprávy z krásného víkendu.




Sobota dopoledne patřila Slavnosti mandloní a vína. Výjimečně jsme nešli nahoru do sadu, jako každý rok, ale omrkli jsme konečně náměstí a stánky s dobrotami. Zaparkovali jsme to u Chuti Moravy. Jsou to velcí srdcaři, co dělají všechno poctivě a hlavně strašně dobře. Kdo ještě neochutnal jejich Svatojánské ořechy nebo Chmelíček, nemá mezi námi gurmány co dělat :D. Pokochejte se sami aspoň pohledem.










Odpoledne mě čekal další patchworkový workshop. Skvěle jsem si ho užila. Takové úžasné ženy mi na kurzy chodí a většina se jich vrací na další akci. Jako třeba Šárka, která přijela až z Ostravy a dovezla mi tohoto kváskového krasavce. Prý, když jsem měla v pátek ty narozeniny. Ještě teď jsem dojatá. A jak byl dobrej !!!




V neděli ráno jsem si šla se Simonkem zaběhat a co jsem nenašla. První lístečky bršlice. Neodolala jsem, natrhala si trochu do sáčku a přihodila taky kopřivu. Tady máte ode mě tip, co s prvními lístky bylinek. Mají velkou sílu a pro tělo vyčerpané po zimě, jsou hotovým požehnáním.

Bylinková pomazánka:

Hrst prvních lístků bršlice kozí nohy a kopřivy nasekáme a smícháme s kostkou lučiny, kolečkem rozdrobeného čerstvého sýra, dvěmi lžícemi změklého másla nebo sádla a červenou cibulí nakrájenou na kostičky. Ochutíme solí a čerstvě mletým pepřem.

Pomazánku jsme mazali na kváskový chleba od Šárky a všichni mlaskali.




Po obědě jsme po asi sto letech zamířili do kina. Planetu Česko jsem si nemohla nechat ujít. Sice mě málem omylo, když jsem zjistila kolik stojí aktuálně lístek do kina, ale stálo to za ty koruny. Pro mě osobně pecka. Normálně jsem na konci (tak jo i během) filmu koulela slzy. Je to nádhera. Oni to snad natočili pro mě. Ale líbilo se to všem. I Radeček mi říkal, že hustý, že to nečekal a vysoce hodnotil i hlas Kryštofa Hádka, který téměř celý film namluvil. Takže sbalte děti a vyrazte do kina na Planetu Česko.



neděle 18. března 2018


Curriculum vitae

Dnes je tam zima, že by ani zajíce nevyhnal. Čas zalézt do peřin a číst. Třeba o tom, jak jsem k tomu šití přišla. Příští týden mám zase narozeniny. Mám je čím dál častěji :). A jak ten čas letí, občas se ohlédnu dozadu a sem tam něco i sepíšu. Čtení Vám proložím fotkami zajdů, které jsem došila v deštivý pátek.




Šít jsem začala už na prvním stupni základky. Obkoukala jsem to od maminky, která nás všechny tři děti i sebe často obšívala. Za komunistů to bývalo mnohem běžnější než dnes. Pamatuji si přesně na první světle modré kraťasy, co jsem si na její Veritasce ušila. Taky si pamatuji jak se mi jedna teta smála, že mi z nich koukala niť. Tam někde zřejmě odstartoval můj šicí perfekcionalismus. Já ti ještě ukážu teto!




Hrozně jsem chtěla jít na textilní průmyslovku. Na oděvní návrhářství. Bohužel jsem neuměla kreslit tak dobře, abych zvládla talentovky, které nebyly postaveny na vztahu k šití a oděvům, ale právě na kresbě. Nastoupila jsem tam alespoň na chemický obor. Úprava textilu byla ovšem těžká šlápota vedle. Anorganická, organická, fyzikální a analytická chemie, opravdu nebyly můj šálek čaje. Přísahámbohu, že si z toho dnes nepamatuji skoro nic. Bavila mě historie a literatura. Maturitu z dějepisu mi ale nepovolili. Byla jsem jediná, kdo o ni měl zájem. Možná to bylo dobře, protože jsem si ho nestihla zprotivit a historii miluji dodnes. Celou střední jsem pořád šila a navrhovala. Na sebe, na sestru, na kamarádky, na kamarádky kamarádek. A sbírala tak cenné zkušenosti cestou pokus-omyl. Paradoxem bylo, že studenti na oděvním oboru hodně kreslili, ale téměř nešili. Běžnou praxí bylo, že jejich maturitní práci nakonec ušila nějaká švadlena. Na návrhářství se tenkrát prostě chodilo, když se umělo dobře kreslit.




Po matuře jsem zkusila naivně přijímačky na práva.  Ha Ha. Zkoušky jsem dělala ve třídě, kde sedělo dalších dvacet studentů a všichni měli stejné příjmení jako já. Husákovo dítě. Silné ročníky. Nedostatečná příprava (z chemie tam nebylo fakt nic). Nastoupila jsem tedy na nádstavbu, abych si aspoň trochu doplnila vzdělání v humanitním směru. A to byla jiná káva. Moc mě to bavilo. Přednášeli nám tam profesoři z brněnských výšek. Filosofie, psychologie, trestní právo, latina, veřejná správa, ekonomie a třeba politologie, která mě bavila asi nejvíc. Zakončeno další maturitní zkouškou.




Velkou náhodou jsem byla hned po maturitě přijata na místo návrhářky hraček a maňásků pro děti a vzdala tak další pokus dostat se na vysokou. Zpětně tuto práci hodnotím jako velmi cennou životní lekci. Krásná práce v otřesných podmínkách, pod otřesným vedením, za hrubou mzdu 4000,- Kč. Vydržela jsem to rok a utekla do velké firmy, kde jsem pracovala jako ekonomka a odtud pak do další firmy, která dovážela do republiky datová média. Do toho svatba a posléze dvě děti a během toho jsem stále doma šila a šila a šila. I ty svatební šaty jsem si ušila.





Když přišla první dětská diagnóza "vývojová dysfázie" a pak druhá, "aspergerův syndrom", bylo jasné, že do práce se vrátit nebudu moct. Děti mě potřebovali mnohem, mnohem víc, než jsme si předtím dovedli představit. Něco dělat jsem ale musela, abych se z toho všeho nezbláznila. Začala jsem šít pro děti, jejichž svět mě úplně pohltil. První výrobky jsem nabídla na dnes vysmívaném Mimibazaru. Já jsem za něj ovšem velmi vděčná. Tenkrát ještě pro děti nešil skoro nikdo. O výrobky byl zájem a tak mi přibylo další dítě. Vlastní dílna. Nejdříve doma v bytě, později v pronajatých prostorech. Potrženo sečteno, už sešlapávám pedál šicího stroje víc než 30 let. Šití je sice už po staletí jedna z nejhůře oceňovaných prací, ale je to vášeň. Moje tedy rozhodně!


Zajdy můžete objednat ZDE