pondělí 28. května 2018

U všech rohatejch !




Říkala jsem si, že nebudu přece psát o každém víkendu na chalupě. Že to bude nuuuda. Jenomže. Tam je Vám tak krásně. Povedlo se pár fotek a nakonec přišla rohatá návštěva. Já musím :)




Okopala jsem záhonky. Kvete bršlice (nejen ta). Uvařili jsme s malou na kamnech polívku s koprem (ze zahrádky) a kefírem. Makám na novém bylinkovém záhonu. Hráli jsme Uno. Spálila jsem si záda. Grilovali jsme rajčata, hermelín, topinky a k tomu měli salát z laskavce, rukoly a z lístků červené řepy (ze zahrádky). Obrali jsme mandelinku z brambor. Muž kosil kosou (děsně sexy u toho je). Malej posekal hromadu dřeva. Chytla jsem z rýče a lopaty poprvé tenisový loket (hm, bolí to). Chodila jsem zase bosá a vstávala v šest, aby mi neušel ranní koncert v zahradě. Natrhala jsem bez na sirup a dobromysl, meduňku a libeček na sušení.











Když jsme balili a uklízeli na dvorku, přišla se na nás podívat rohatá návštěva. Měla jsem z něj málem infarkt. Na fotkách to nevynikne, ale Rohatec je opravdu obří.









Naše chalupa a zahrada je permakulturní. Přebíráme ji po rodičích manžela, kterým už síly nestačili a je tam díky tomu spousta zanedbaných zákoutí, hromad ztrouchnivělého dřeva a kamení. Na takové zahradě se pak daří rozmanité fauně. Dokonce jsme nechali záměrně jednu část zahrady neposekanou a necháváme ji zarůst, protože jsme zjistili, že se to tam hemží nádhernými a pěkně tlustými ještěrkami. Na současné poměry máme všude plno hmyzu a tím pádem se tam drží ptáci. Jejich ranní koncerty jsou úplným balzámem na duši. Mám tam pocit, že svět je ještě v pořádku.





středa 23. května 2018

Prodloužený víkend na Slovensku (Tatry a Slovenský raj)




Protáhli jsme si uplynulý víkend na tři dny a celá rodina s babičkou, dědou, sestrou a bráchou s rodinami, zajeli na Slovensko. Lázeňská vesnička Vyšné Ružbachy byl náš výchozí bod. Sehnat pro tolik lidí ubytování nebyla sranda a zachránil nás bráchův kamarád se svojí chatou (rozuměj luxusní patrovou vilou se čtyřmi ložnicemi, dvěma koupelnami, saunou, whirpoolem a stolem, kam jsme se vešli všichni).






Odpoledne jsme se vyvezli lanovkou na Hrebienok a pokochali se vodopády Studeného potoka. Měli jsme štěstí jak na počasí, tak na naprosté minimum lidí. Malý zázrak v dnešní době. Vodopády jsou úžasné. Síla vody bere dech. Protože předtím pršelo a je květen, všechno kolem doslova bujelo zelení a tak ani polomy všude kolem nepůsobily tolik depresivně.













Slovenský Raj jsem měla v hledáčku už dlouho, protože tam jsme ještě nebyli a musím ho rozhodně vypíchnout. Děti byly absolutně nadšené a my velcí taky. Zvolili jsme trasu nahoru korytem Suchej Bielej. A byl to adrenalin. Cesta vede vyloženě potokem, kde se přeskakuje z kamene na kámen a místy se šplhá po téměř kolmých vysokých žebřících. Trasa není vhodná pro malé děti, psy (Simon zůstal s babi a dědou), starší osoby a ty co trpí závratěmi. Chce to pevnou obuv, ideálně nepromokavou a neklouzavou, kvůli nerezovým žebříkům. Byla to paráda a dolů jsme to sjeli na kolech, které se dali nahoře vypůjčit za 5 eur. Večer jsme stihli ještě koupačku v termálním bazénu.











Slovenský Raj dostává jedničku s hvězdičkou. Pokud máte děti školou povinné, chcete je odlepit od všech obrazovek a ukázat jim skutečné dobrodružství, naplánujte si sem výlet.




V neděli byla grilovačka na zahradě a odpoledne cesta zpátky do Brna s povinnou zastávkou na salaši Krajinka a nákupem korbáčků, oštěpků, koláčků a brynzy.

P.S.: Pokud jste dočetli až sem, proklikněte si na e-shop a objednejte si nějaký pěkný kousek ve slevách :).

úterý 8. května 2018

Šťastná duše 

(Tři dny na chalupě)




Budí mě světlo v malých oknech.
Šest ráno.
V noční košili s Mikymausem a s bosýma nohama.




Všichni spí.
Mezi okny se mrcasí obří komár.
Rozkoukávám oheň v kamnech.
Motá se mi hlava.
Kafe a buchta na dvorku.




Vezmu rýč, lopatu, hrábě a koš na plevel.
Nevnímám čas.
Škrábou mě maliny.




Švitoří ptáčci.
Hodně ptáčků.
Jé, ještěrka.




Sousedka donesla vajíčka.
Budou k večeři.




Na dvorku kvete rozrazil.




A voní dobromysl.




Třetí den milá návštěva.
Grilujeme.




"Ještě, že jste přijeli", říká muž. "Ona by nás udřela".


pátek 4. května 2018

Fialkový sirup




Letos jsem si hromádku fialek nasušila a vrhla se poprvé na sirup. Chtěla jsem docílit typické fialové barvy, což bohužel tak úplně nevyšlo, protože nemám studený sklep na uskladnění, musela jsem sirup zakonzervovat troškou kyseliny citronové a zahřát. A to barvu posunulo kousek do růžové.




Potřebujeme:

1 litr čerstvých fialkových květů
1 litr převařené a vychlazené vody
1 kg cukru (musí být bílý, jinak se zničí barva)
20 g kyseliny citrónové




Postup:

Fialkové květy propláchneme v sítu studenou vodou a co nejvíc vyklepeme vodu. Dáme je do skleněné nádoby dostatečné velikosti (Pětilitrová zavařovačka bude ideální). Zasypeme kyselinou citronovou a přelejeme převařenou vodou. V některých receptech se uvádí přelití horkou vodou. Tím ale znehodnotíte barvu, takže nedoporučuji. Zakryjeme otvor a necháme 24 hodin stát. Občas se sklenicí zatřepeme. Druhý den směs přecedíme do hrnce. Květy vyhodíme. Přidáme cukr a mírně zahříváme, až se cukr rozpustí. Potom sléváme do lahví a v hrdle hladinu zakápneme čistým alkoholem. Tento způsob se mi osvědčil a sirupy takto ošetřené vydrží rok bez problémů.




Sirup je moc dobrý a voňavý. Příští rok se pustím do testování fialkového likéru. Postup už mám namyšlený, ale prozradím ho, až jestli se povede :D.