Se Simonem do školy

Čím déle se pohybuju v psím světě, tím víc narážím na hromady problémů, za které jsme zodpovědní jenom my lidé. Nebudu Vás unavovat jejich výčtem. Bylo by to moc smutný. Přivedlo mě k to k faktu, že je sice krásný pořádat sbírky na útulky a hledat nový domov pro dalšího opuštěného psa, na jehož místě bude za týden další, ale dlouhodobě to nic neřeší. Nepůjde to bez výchovy a prevence. Tu tady zatím nikdo moc nedělá. No a někde se začít musí:).

Připravila jsem povídání o pejscích, o jejich úžasných schopnostech, o péči o ně, o výcviku a taky o útulcích a dalších psích neštěstích. Sbalila jsem Simona a před třemi lety vyrazila do školky, kde nás znají. Byla jsem teda nervózní jak pes (jak jinak :D), ale bylo to super. Simon má děti rád a má s nimi opravdu svatou trpělivost :). Paní ředitelce se to líbilo, tak jsme návštěvu zopakovali i v dalších třídách.

Dnes přišla na řadu Scioškola, kam začaly naše děti chodit v únoru. Tahle škola je "dogfriendly" a když jsem se o možnosti zmínila, byli hned pro. Hodně jsme s dětma povídaly a překvapilo mě, kolik toho už ví a jak se vůbec nebojí. Byli skvělí. Simon ochotně a trpělivě plnil povely dětí od sedni, lehni, pac, pusinku, až po skákání přes "živé" překážky. Je to náš úžasňák a miluju ho za to jaký je.

Česká republika je takový "čoklostát". Jsme národ pejskařů (nejvíc na hlavu v Evropě) a mazlíček je statisticky v každé druhé rodině. Jsem přesvědčená, že nějaké ty informace o zodpovědném chování k domácím mazlíčkům by se k dětem měly dostat. Mají dopravní výchovu, učí se zásady bezpečného internetu a o správné výživě. Proč tedy nezařadit do výuky "správné pejskaření".

Fotečka jen z mobilu. Omluvte kvalitu. Na foťák zkrátka nebyl čas :).