Planetu zachrání mámy
Vyjímečně dlouhý příspěvek. Začnu trochu od lesa. Od psychologie odmítání. Tenhle termín se začal používat v souvislosti s druhou světovou válkou. Zjednodušeně řečeno, lidé, kteří mají před sebou velký problém, o kterém ví, že ho jako jednotlivec nemají šanci vyřešit nebo zvrátit, mají tendenci tento problém nebo hrozbu v sobě potlačit, obhajovat, přehlížet nebo ignorovat. Přesto, že je zcela zjevný, blížící se a sílící. V současnosti se psychologie odmítání nejčastěji zmiňuje v souvislosti s katastrofálním stavem životního prostředí. Vidím to sama na svém osobním FB profilu. Pokud nasdílím velrybu, které vědci z břicha vypreparovali 800kg plastu, nedostane příspěvek ani jeden lajk. Nic. Pro mě osobně je příroda strašně důležité téma. Na rozdíl od politiky. Čím dál víc cítím její velmi úzkou propojenost a sepjatost s každým člověkem. Nebudu tady vyjmenovávat co všechno je špatně. To víme. Já jsem si ale všimla něčeho zásadního. Všimla jsem si, že tyhle věci jsou úplně, ale úplně šumák prakticky všem mužům. Komu to ale jedno není, jsou matky. My mámy koukáme na svoje děti a to znamená koukat dopředu. A vidím čím dál víc mamin, kterým to vrtá hlavou. Co těm dětem předáme? V čem budou žít? Co budou jíst? A dýchat? Jsme to právě my, co máme možnost s tím něco dělat. Ve většině domácností mámy určují spotřebitelské chování. Co se bude kupovat, jíst, jak se bude trávit volný čas. Vlastně mě k napsání článku inspirovaly další dvě mámy. Veronika a Soňa, které už začaly. A je jich čím dál víc a i u nás se dějí změny. Pomalu, ale jistě.
Mám pro vás pár tipů nejen od nás co jde dělat trochu líp, aby se Zemi ulevilo. Aspoň o kousek. Máme totiž jen jednu. Naprosto ideální pro nás lidi a druhá taková ve vesmíru není. Fakt ne.
1. Nákupy
Igelity a mikroteny jsou asi v současnosti ten nejvíc řešený problém. Když jsem se podívala na průměrný denní nákup a lehce jedním okem analyzovala co všechno je baleno v plastu, tak jsem ty oči raději zase zavřela, protože jediné co v plastu nebylo, bylo manželovo pivo k večeři. Nejjednodušší je začít používat vlastní
sáčky na nákup ovoce a zeleniny. Na pečivo nosit taky vlastní pytlíky nebo použít ty papírové. Já do nich pak dávám dětem svačiny do školy. Pokud nějaký mikrotenový pytlík doneseme domů, poslouží Simonovi při venčení. Tady jsem zatím nic jiného nevymyslela. Pokud máte nějaký tip jak na to při venčení psa na sídlišti, tak prosím sem s ním. Konečně u nás otevřeli kavárnu, kde mají i bezobalovou část. Takže prací gel a prostředek na nádobí kupuji tam a taky další věci. Luštěniny, ořechy apodobně.
Letos jsem si dala výzvu omezit nákupy exotického ovoce. Cestuje k nám často přes půl planety, což vytváří brutální ropnou stopu. Při jeho pěstování se používá hromada pesticidů a navíc se nedá kompostovat. Jeden z největších průserů, jsou tolik oblíbené banány. Více informací najdete třeba
tady.
Doma jsme omezili o 90% nákup průmyslově zpracovaných sladkostí, jako jsou oplatky, tyčinky, bonbóny. Místo toho víc peču.
Taky pečlivě zvažuje nákup zboží, které by mělo putovat v kontejnerových lodích z Číny a podobných lokací. Zkrátka už žádný Aliexpres nebo E-Bay. Věděli jste že 15 takových lodí znečistí přírodu jako všechna auta na planetě? To je prostě mazec. Když máme na výběr, kupujeme přednostně český výrobek od české firmy.
2. Vaření
Víc vaříme. Snažím se každý den uvařit teplou večeři, abych si mohla vzít zbytek sebou druhý den do dílny na oběd. Vařte taky. Domácí strava je zdravá a ušetříte. Nejezte ve fast foodech. Ta produkce odpadu je tam docela šílená. Taky kafe sebou do jednorázového kelímku je naprd. Kelímky nejdou recyklovat. Noste si svoje kelímky.
Vařte co nejvíce ze sezónních a lokálních surovin. Na FB přibývá skupin, kde drobní pěstitelé a chovatelé nabízí svoji domácí produkci k prodeji. My takto nakupujeme každý měsíc kuřata.
Omezte spotřebu masa. Chov hospodářských zvířat je další velký problém planety. Konzumace masa je v současnosti strašně vysoká. Neprospívá to nikomu. Ani lidem, ani přírodě. Tady zdůrazňuji, že nejsem vegan ani vegetarián, ale jíst maso 7x do týdne považuji za zhovadilost. Prostě trochu rovnováhy do toho promítnout.
3. Volný čas
Omezili jsme na minimum návštěvu všech zábavných parků, aquaparků a jiných super funparků. Vždy jsem tam měla spíš nepříjemný pocit, ale co by člověk neudělal pro děti. Zpětně to hodnotím jako zcela promrhaný čas i peníze. Místo toho si udělejte se známými piknik v přírodě. U nás je tahle zábava zatím v plenkách, ale je to super. Něco dobrého doma uvařte, upečte, zabalte a na louce nebo v lese u potoka rozhoďte deku a vypusťte děti do plenéru.
Další věc se mi neříká snadno, protože cestování miluju, ale omezte cestování. Aspoň cesty letadlem. Opět ta spotřeba nafty, to záření taky není úplně o.k. a navíc mám poslední rok cestovatelskou depku. Všude, ale všude je strašně, ale strašně moc turistů. Všechna krásná místa mají tak nějak vykradené kouzlo tím obrovským množstvím lidí. Stal se z toho průmysl. Všichni cestují. Všichni a všude.
Podle pana Cílka je jednou z nejlepších věcí něco pěstovat. Starat se o kousek půdy. Jestli máte zahradu nebo zahrádku, vyškubejte tůje a zasaďte místo nich rybíz. Nebo maliny. Zryjte anglický trávník a vysejte hrášek. Není nic lepšího než dítě "pasoucí se" na zahradě. A když nemáte zahradu, osázejte balkón. Nebo aspoň parapet v kuchyni. Rostliny mají přímo terapeutický účinek.
4. Osobní hygiena
Úspěšně jsme zredukovali množství přípravků na poličce v koupelně. Namísto patnácti jich tam stojí pět. Přešli jsme na používání biošamponu od české firmy a ruce myjeme přírodním klasickým mýdlem. Krém používám taky přírodní a český. Dekorativní kosmetiku ještě nemám vyřešenou, ale postupně to půjde. Toaletní papír kupujeme výhradně recyklovaný. Prací gel ekologický a bezobalový, to už jsem psala výše.
5. Třídění odpadu
Loni jsem měla největší radost, že se nám doma podařilo přejít i na třídění bioodpadu. Papír a plast jsme třídili dlouho, ale všechny ty slupky byly v bytě výzva. Jde to. Bohužel konkrétně s těmi plasty se situace zhoršila. Čína je přestala vykupovat a tak se všude plasty hromadí. Tak aspoň na ty plastovky se vykašleme.
Kdo sleduje můj instagram, možná zaregistroval, že občas uklízím i u nás v lese. Je to trochu sisyfovská práce, ale říká se, že lidi spíš odhodí odpadky tam, kde už něco leží. Tam kde je čisto je jim to blbý. Snad to bude fungovat. Mám to tady moc ráda a chci chodit do čistého lesa, ne do bordelu.
Jestli Vás napadá cokoliv dalšího co nenapadlo mě, napište to do komentáře. Ráda bych závěrem zdůraznila, že jsem si vědoma, že sami máme velké rezervy a děláme spoustu věcí pořád špatně. Ale každý krok nebo i krůček správným směrem se počítá.
Milé mámy děkuju pokud jste dočetli až na konec. Strašně nerada se totiž vykecávám. Dopředu Vám děkuji za každý krůček přírodě vstříc :)
P.S..: Choďte víc do lesa. Dělá to s hlavou divy...