pondělí 29. října 2018

CARNUNTUM - tip na výlet





Když jsme dnes vyráželi na malý rodinný výlet, neměla jsem v plánu o tom psát na blog. Dostali jsme tip na nějaké vykopávky, ale co z toho nakonec vylezlo mě posadilo na zadek. Takže tady máte tip na výlet pro milovníky historie, rodiny s dětmi a nebo na školní výlet.




Malý kousek od Bratislavy, v Rakousku, leží městečka Petronell Carnuntum a Bad Deutsch Altenburg. Ve třicátých letech se zjistilo, že vyrostla na místě, kde kdysi dávno stávalo římské město, které je svojí rozsáhlostí dechberoucí. A Rakušáci to vzali doslova od podlahy a přímo na místě vykopávek navázali na původní pozůstatky a vystavěli komplex římských budov s neuvěřitelným smyslem pro každý detail.





Brada mi spadla hned na začátku u modelu původního města. Arény pro 30000 lidí, obchody, gladiátorská škola, lázně, obytné domy. Úžasné.






V prvním domě jsem byla odvázaná z kuchyně, ve které byla expozice připravena včetně zeleniny, pečiva a dalších potravin. V kamnech se evidentně občas topilo a taky vařilo. Video není moc kvalitní, ale takovou chalupu bych si nechala líbit.





Na dvorku stav na tkaní, ložnice s replikami nábytku, včetně textilií, dokonalá podlaha z malinkých dlaždiček, Nádobí a řada dalších věcí denní potřeby. 






Všechno volně přístupné, na vše jsme si mohli sáhnout. V hlavní budově jsme nakonec všichni pobíhali a navzájem se svolávali s výkřiky: "tohle musíte vidět", "honem sem" a tak podobně :D.








Ty lázně na fotce byly vytápěné, voda v lázních horká a mramorová podlaha příjemně vyhřátá díky unikátnímu systému podlohového vytápění, které jsme kdysi viděli v Pompejích. Prostě sen. Součástí byly i společné záchodky a zvenku budovy vybavené dva obchůdky s potravinami.










Pár stovek metrů dál jsme si prohlídli antickou původní bránu a pozůstatky dvou amfiteátrů (z toho jeden slouží ke kulturnímu vyžití i v současnosti) a taky dřevěnou repliku gladiátorské školy, jejíž pozůstatky byly objeveny až v roce 2011 a replika vyrostla přesně na původním místě. Bohužel jsem ji v úžasu zapomněla vyfotit.




Barefoot římské botky :)))

Potrženo sečteno. Super. V místě jsou v expozicích i popisky ve slovenštině. Všude čisto, vše dotaženo do detailu. Vřele doporučuji nejen milovníkům antiky. Je to jako udělat skok víc než dva tisíce let zpět čase.



neděle 28. října 2018

CHUTNEY ze zelených rajčat




Chutney, neboli čatný, je sladkokyselá omáčka (dip), původem z indické kuchyně. Je vynikající k teplé i studené pečeni, stejně tak k bezmasým pokrmům a my ji máme úplně nejraději k tortilla chipsům. Děláme ji téměř každý podzim, když sklidíme poslední rajčata ze záhonku. Mmch nejdřív necháme rajčata dojít. Hodně zelených rajčat, ještě hezky zčervená. Nejlíp jim to jde na bedýnce jablek. Prostě si spolu rozumí. Čatní je z toho co už nezvládlo dozrát.





Potřebujeme:

1 kg zelených nedozrálých rajčat
250 g cibule
250 g oloupaných jablek
1 feferonku
5 stroužků česneku
200g třtinovéhu cukru
150 ml octa
50 ml balsamica
1 lžička soli
5 kuliček nového koření
1/2 lžičky drceného koriandru
1 lžička mletého zázvoru
1 lžička čerstvě mletého pepře
1/2 lžičky mletého kardamomu
V originál verzi jsou ještě rozinky. Ty ale nesnáším a tak je nedávám. Výborný je to i bez rozinek.





Postup:

Rajčata umyjeme a nakrájíme na kousky. Přidáme oloupanou a nakrájenou cibuli a jablka na čtvrtky a všechny zbylé ingredience. Směs vaříme ve velkém hrnci za občasného promíchání asi hodinu, až je všechno rozvařené. Potom vezmeme ponorný mixér a čatný rozžducháme, aby se dalo hezky propasírovat přes síto. No a nakonec propasírujeme, abychom se zbavili semínek a slupek. Ochutnáme a ještě horké plníme do skleniček. Sterilizace není třeba. Stačí jako marmeládu otočit víčkem dolů a počkat až vychladnou. Z uvedeného množství je cca 4-5 skleniček.




neděle 21. října 2018

SCIO? ANO nebo NE?


Úvodem bych Vás ráda upozornila, že všechno co si teď přečtete, jsou zcela subjektivní názory jedné mámy, která se o vzdělávání hodně zajímá, ale není "študovaný" odborník v oboru školství:).

Pár starších příspěvků o škole na blogu najdete. Stačí do lupy napsat SCIO. Dnes se hlavně zastavím u toho, pro jaké děti je vlastně ScioŠkola vhodná. Resp. pro jaké rodiče a děti. Protože to rozhodnutí je na nás rodičích.

Čas běží, věci se dějí a informace se šíří. Co nám přišlo před pár lety jako utopie, to je dnes realita. O tom, že reforma školství je nutná, že školství zaspalo dobu, se píše všude možně. To je skvělé. Svět se mění strašně rychle a nesmyslné biflování hromady informací, které jsou dobré tak do milionáře a jsou dostupné na pár kliknutí, je plýtvání drahocenným časem a dětstvím. V souvislosti s tím milionářem jsem narazila na jeden dokument. Je sice v angličtině a bez titulků, ale jeho myšlenku jistě pochopí i neangličtináři. MOST LIKELY SUCCEED. Doporučuji.

Doporučuji taky povídání s paní doktorkou Nováčkovou. Na YouTube toho najdete více a její lidský přístup mně učaroval. Protože to, o čem mluví (hlavně respektovat a být respektován) a její vize ideálního školství, v široké škále naplňuje právě ScioŠkola. Odkaz ZDE.

Než začnete vůbec uvažovat o ScioŠkole je dobré provést restart hlavy. Zbourat to, co si většina lidí pod pojmem vzdělávání představuje. Sezení v lavicích, frontální výuka, testy, vynucená autorita a hlavně soutěž.

Pro jaké děti je tedy ScioŠkola vhodná? Chce se mi napsat pro všechny, ale najdou se určitě děti, kterým příliš svobody a vlastní zodpovědnost v přístupu k učení nebude vyhovovat. Jsou děti, které potřebují mít všechno nalinkované. Nejsme všichni stejní a to je dobře. Společnost má být pestrá. Stejně tak pestrá by měla být nabídka škol a přístupu ke vzdělávání.

Jsou taky děti rodičů, kteří jsou výkonnostně orientování. Jestli vidíte ve svém malém Pepíčkovi právníka nebo úspěšného managera nadnárodní společnosti, možná nebudete se ScioŠkolou spokojeni. Být právníkem by totiž musel chtít sám Pepík, ne tatínek.

Řeší Toník v pěti gravitaci, pitvá mouchy pod mikroskopem, má hlavu plnou šílených nápadů a chvilku neposedí? Mrská v šesti násobilku a nutí Vás, ať s ním počítáte? Čte knížky v době, kdy se ostatní učí podepsat? Chce dělat všechno samo a podle sebe? Pak bude ve ScioŠkole jako ryba ve vodě. Každému dítěti je tam umožněno jet vlastním tempem. Kdo frčí, ať frčí. Kdo potřebuje času víc, dostane ho.

Celkově mám silný pocit, že naše tradiční školství je orientované spíše na vzorné holčičky. Krasopis, úprava sešitů, přesně vyplněné testy, mluvit jen když jsou tázány, pořádek v lavicích... Před pár dny jsem byla ve ScioŠkole a musela jsem se smát při pohledu do klučičí a holčičí šatny. U holek vzorně uklizeno, u kluků jako když tam někdo hodí bombu. ScioŠkola ctí klučičí princip. V družině oheň na dvoře? Klidně. Kočkování s průvodci? Jasně. Vybití přebytečné energie? Splněno.


A co s dětmi dál? Dostanou se někam na školu, když nebudou "nadrcení"? Ještě nevím, ale jak tak sleduji vývoj u mých puberťáků a nárůst jejich vlastní vnitřní motivace, nebojím se. Dětem se čas na "základce" krátí a sami začínají mluvit a přemýšlet nad tím, co bude dál a co bude nutné pro to udělat. Sami se dohodly s průvodci, že chtějí připravit na přijímačky. A budou se tomu věnovat ve škole. Podle toho co slyším kolem sebe, tak je v dnešní době zcela běžné, že se děti musí na přijímací zkoušky připravit zvlášť a rodiče jim platí doučování ve volném čase. Vznikla dokonce celá řada komerčních firem, které se na doučování k přijímacímu řízení specializují. Co tedy děti těch devět let ve škole dělaly? K čemu všechny ty testy a učení se zpaměti?

Přišel mi jeden dotaz, jak si pak děti zvyknou na režim, povinnosti a zvonění, když mají takovou svobodu. Je to trochu úsměvné. Děti se přece pohybují v reálném světě plném zákonů, norem a nařízení. Jsou inteligentní a rostou a dospívají. Plně si uvědomují, že když o něco usilují, musí něco splňovat. A i ScioŠkola má svůj rozvrh, režim a svoje pravidla, na kterých se dohodnou děti s průvodci a která se pak musí dodržovat. Jistě to bude náročnější, ale bonusy, v podobě velké samostatnosti, schopnosti hájit svoje názory a prezentovat je, budou k nezaplacení.

Přiložené foto je z naší ScioŠkoly a upřímně mě vůbec nepřekvapí, když se tam to prase objeví :))). Moc, opravdu moc bych si přála být zase dítě a chodit do takové školy. Dnes jsem se ptala svého synovce, který před rokem přestoupil také do ScioŠkoly a je ve čtvrté třídě, jestli je něco, aspoň jediná věc, která byla na staré škole lepší než ve ScioŠkole? Zavrtěl jen hlavou a říká: "NIC".










neděle 7. října 2018

Zimní buchta z řepy



Váhala jsem. Kombinace červená řepa a buchta zněla spíš jako průšvih, než lákavé spojení. Ale zvědavost zvítězila a dobře jsem udělala. Je to dobrý. Dokonce moc dobrý. Jedla ji celá rodina a puberťáci si i přidali. Což je známka, že jim fakt chutnala a nebyla to jen solidarita s uhoněnou matkou :D



Původní recept je od Hanky Michopulu. Trochu jsem ho vylepšila, jak je mým dobrým zvykem a taky vynechala rozinky, které v buchtách nesnáším. Je to zemitá a zahřívací kombinace. Prostě zimní buchta. Pište si seznam na nákup.

Potřebujeme:

1 velká červená řepa - 250 g nastrouhané
1 jablko - 50 g nastrouhaného
2 vejce
125 g rozpuštěného másla
120 g třtinového cukru
200 g špaldové celozrnné polohrubé mouky
60 g vlašských ořechů
půl lžičky mleté skořice
1 lžička jedlé sody




Postup:
Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Formu na koláč vytřeme kouskem másla nebo jiným tukem. Červenou řepu oloupeme a nastrouháme syrovou na hrubém struhadle. Stejně tak jablko. Ořechy nasekáme nožem nahrubo.
Vejce s cukrem vyšleháme do bělavé směsi (až cukr nekřupe) a pomalu vmícháme rozpuštěné máslo a mouku promíchanou se sodou a skořicí. Nakonec přidáme řepu, jablko a ořechy. Vlijeme těsto do formy a pečeme v troubě až je povrch koláče zlatohnědý a zapíchnutá špejle nelepí. Trvá to cca 45 minut.