Byl workshop a budou volby.
Včera proběhl workshop s tématem "Patchworkový polštář". Tahle technika je trochu náročnější. Proto
byl maximální počet účastnic čtyři, abych se všem stíhala plně věnovat. Bylo to krásné a velmi příjemné odpoledne ve velmi příjemné společnosti Lídy, Hanky, Jany a Klárky.
Na posilněnou jsem upekla tvarohový koláč k odpolednímu čaji a kávě. Stříhalo se, žehlilo, skládalo, sešívalo, prošívalo, lemovalo a dělaly se i poznámky :).
A tady jsou výsledky našeho sobotního snažení. No nejsou ty moje žákyně neskutečně šikovné?
Taková setkání a společné tvoření mě naplňují optimismem. A řeknu Vám, že toho mi opravdu ubývá a můžou za to VOLBY. Ty současné prezidentské. Původně jsem se k tomu nechtěla vyjadřovat, ale možná někdo cítí to co já a taky má pocit, že je v tom sám. Tak třeba není.
ODCHÁZÍM ZE HRY
Končím s volbami, končím s politikou. Přestože to bývala pro mě zásadní věc a o politiku jsem se aktivně zajímala. Koneckonců se mi dostalo i nějakého vzdělání v oboru politologie.
Jenomže jsem se vydala cestou. Cestou, ze které mám velmi dobrý pocit a intenzivně cítím, že je to ONO. Tato cesta mě mimo jiné dovedla k rozloučení s politikou. To co se v současné době v nejvyšších patrech boje o hrad odehrává, kleslo na úroveň, které odmítám být součástí. Pochopila jsem, že dokud to bude BOJ, nemůže to dopadnout dobře. Koukám na diskuse na sociálních sítích a nestačím se divit co to s lidmi dělá. Jaké emoce to vyvolává. Občané se uráží, jsou vulgární, bují závist, zášť a zloba. Jedna z důležitých věcí, ke kterým jsem dospěla je, že všechno co je soutěž, co je BOJ, je špatně. Každý boj jen posiluje druhou stranu, což se koneckonců nádherně jeví v současných prezidentských volbách. Boj ve volbách, boj s nemocí, boj za záchranu planety, boj za děti, boj za mír... Mimochodem moc se mi líbí toto:
BOJOVAT ZA MÍR JE JAKO SOULOŽIT ZA PANENSTVÍ.
S myšlenkou dát "ádijé" politice jsem koketovala už v době posledních parlamentních voleb. Strany a kandidáti, kterým jsem byla ochotná nakonec svůj hlas dát, volilo zcela zanedbatelné procento lidí. Můj hlas se mi jeví jako zbytečný (a taky si přijdu se svými názory a prioritami jako marťan).
Ano, vím co se říká. Že je to občanská povinnost. Nemyslím si to. Máme demokracii (zatím) a to zahrnuje i právo nevolit. Ale hlavně jsem přesvědčena, že být dobrým občanem společnosti není o účasti ve volbách. Je to o tom, být její dobrou součástí. Jít příkladem a tím ostatní inspirovat.
Sama mám hromadu vad a strašně moc toho dělám blbě, ale snažím se. Postupuji po malých krůčcích a řeknu Vám je to paráda. Vyzkoušejte to. Fakt mám mnohem líp na duši, když odnesu tašku odhozených plastů z lesa, než když si koupím nový svetr.
Na závěr bych ráda uvedla, že nikomu neříkám co má dělat. Každý máme svoje svědomí. Jen všem přeji, aby se v jejich duši i hlavě rozlil pokoj a klid. Aby opustili negativní emoce, které vysilují a pustili si dovnitř pochopení a smíření.
