Krátce z ledna

Po více než deseti letech k nám dorazila chřipka. Ta pravá echt chřipka. A převálcovala moji malou velkou holčičku. Horečkujeme a moc toho v noci nenaspíme. Modlete se se mnou, ať to od ní nechytnu. Nemám čas marodit :).

Původně jsem měla v hlavě oduševnělý článek, ale aktivovala jsem mód "přežít", tak ho odkládám na období, kdy budu přetékat energií. Momentálně jedu čaj, kuřecí vývar a převlíkání propocených peřin. Dnes i ovesné sušenky. Jsou podle Kitchenett a jsou strašně dobré.

Na parapetu v kuchyni se rozjela řeřicha. Strašně se těším, až si ji nasypu na chleba. Není nad domácí vitamíny. Třikrát hurá zelené !!!

Jinak dnes celý den pršelo a Simon se snažil splynout se sedačkou. Dostat ho ven alespoň na čůrání byla fuška. Držel s marodem poctivě basu.

 

Zítra se můžete těšit na krásnou novou kolekci pro ty nejmenší. Bude v neutrální černobílé. Mě se klíží víčka a tajně doufám, že se vyspím. Připomíná mi to časy, když jsem přijela poprvé z porodnice. Spánek bylo tenkrát sprosté slovo :D.

Dobrou noc...

Náš život se Simonem

První článek letošního roku je o psech. Nejen o tom našem, ale i o těch ostatních. Nosila jsem ho v hlavě dlouho. 

Joyouslly Simon Tino Libami

Příchod Simona do naší rodiny nám změnil život. A to úplně. Přinesl nám hromadu nových přátel, zážitků a lásky. Když jsme zvažovali pořízení nového psího člena rodiny, prošla jsem hromadu článků a odkazů na internetu, díky kterým jsem zjistila řadu důležitých informací, o kterých jsem přesvědčena, že je důležité, šířit je dál. Na jejich základě jsme se rozhodovali mezi pejskem z útulku nebo štěňátkem z chovatelské stanice s průkazem původu. Nakonec vyhrálo štěně s PP. Potom jsme vybírali vhodnou rasu. Shodli jsme se na velkém psovi. Malého jsme nechtěli. A musel být vhodný do bytu. Rhodéský Ridgeback bylo plemeno, o které jsme předtím moc nevěděli. Domluvili jsme si tedy návštěvu v jedné chovatelské stanici, kde měli zrovna nadílku malých zrzounků. Majitele jsme řádně vyzpovídali a za pár dnů si pak přijeli pro posledního volného pejska.

Život se Simonem

Každý kdo Simona pozná, obdivuje jeho klidnou a vyrovnanou povahu. Naprostou většinu dne prospí na sedačce. Když ale vyrazíme do lesa, nadšeně běhá a užívá si to. Miluje šplhání po skalách s dětma. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale pozorovat je, je úžasné. Díky tomu, že jsme se s ním zpočátku věnovali výstavám, se naučil pohybovat v prostředí kde je hodně lidí a hluku a nemáme s ním žádný problém, když jdeme do restaurace, na trhy nebo nakupovat do nákupního centra. Byl s námi u moře, u Bati kupovat boty, zvládnul i prohlídku Ochozské jeskyně. Simon miluje malé děti. Chová se  nim neskutečně něžně a opatrně. Chodím s ním jednou za čas do mateřské školky, kde se nechá pomazlit a ochotně požírá hromady piškotů z dětských ručiček a plní jednoduché povely od malých školkáčků. Na druhou stranu je doma, i u mě v dílně ostražitý hlídač. Nebojím se s ním vyrážet pravidelně sama do lesa. Vůbec nepochybuji o tom, že by za mě položil život. Všichni ho opravdu milujeme a nedovedeme si to bez něj představit. Škoda, že psí život je o tolik kratší, než ten náš. Jednoho dne to bude moc bolet...

RR Sport

RR Sport je organizace, která sdružuje chovatele a majitele ridgebacků a pořádá pro ně během roku hromadu společných akcí. V létě pak týdenní camp, kam pravidelně jezdíme a je to pecka. Tam jsme poznali tolik úžasných lidí a úžasných psů, a všechny spojuje tohle jedinečné plemeno. Je boží pozorovat jak lidi, co by si za jiných okolností možná neměli co říct, dokáží hodiny rozebírat svoje jedinečné zrzavé miláčky. Většina z nich má minimálně psy dva, takže my jsme s jedním Simonem tak trochu žabaři :). Odkaz na stránky RR Sportu najdete tady.

Rhodéský Ridgeback

Je to naprosto úžasná rasa. Tady se nedá šetřit superlativy. Jsou to výjimečně inteligentní, citliví, sebevědomí tvorové, neskutečně lpící na své rodině, která jim nahrazuje smečku. Nemají podsadu srsti a jsou zcela nevhodní pro chov venku. Milují pohodlí a teplo domova a nesnáší nepříznivé počasí. Většina nemá ráda vodu. Simon obchází každou kaluž a nikdy by se nevyválel v blátě. Velké pozitivum pro psa chovaného v bytě :). Toto všechno ovšem platí pouze při správné a zodpovědné výchově. Záměrně nepíšu výcviku, protože RR nemají rádi dril na cvičáku. Ridgebacka je nutné vychovávat s láskou a autoritou. Ridgeback je komplikovaná povaha, které je nutné porozumět a v pubertě Vám snadno přeroste přes hlavu. To mě přivádí k dalšímu bodu.

Opuštění RR

Mezi lidmi, které jsme díky Simonovi poznali, je i řada takových, co se věnují opuštěným psům. A těch je strašně, strašně moc. Jsou to většinou puberťáci, kolem druhého roku života nebo psí starečci. Jejich majitelé zjistili, že psa nevychovali správně a důsledně a pes je dominantní, až agresivní. Nebo zjistí, že na něj nemají čas. Nemají čas psa dostatečně vyvenčit a zaměstnat. Pes pak doma třeba ničí vybavení. Nebo je nemocný a starý a pánečkovi se nechce utrácet za veterináře. Bohužel 99% opuštěných psů nemá průkaz původu. To mluví samo za sebe. Každé štěně, které není z řádně registrované chovatelské stanice a nemá průkaz původu je z množírny. Když si chcete koupit pejska s PP, dobře si takovou investici rozmyslíte a zjistíte si dopředu informace o rase a jejím chovu. Taky máte z chovatelské stanice doživotní chovatelský servis a naprostá většina chovatelů, které znám osobně, hlídají do jaké rodiny štěňátko dávají. Je to prostě zodpovědný přístup. Najít pro opuštěného pejska novou rodinu je fakt strašně těžké. Většinou má takový pes nějaké rány nejen na kožichu, ale hlavně na duši. A vyléčit je, je úkol pro zkušeného. A to je málokdo. Málokdo do toho půjde. Přesto se takoví andělé najdou a jsem za ně strašně vděčná. Mrkněte třeba na stránky RIDGEBACK S.O.S. , tam najdete spoustu informací a možnost pomoci, třeba jen malým příspěvkem.

Útulky

Teď v zimě útulky praskají ve švech. A to doslova. Některé musí pejsky odmítat. Útulky nemají dostatek peněz, jídla, prostor a hlavně lidí. Většina pejsků je tam ve venkovních kotcích. Trpí separací od člověka a zimou. Jak je možné pomoct? Nejjednodušší je samozřejmě přispět finančně. Peníze ale neřeší všechno. Pokud máte čas, můžete se stát dobrovolníkem a chodit pejsky venčit. Většina útulků to uvítá. Nebo můžete dovézt staré ručníky, deky nebo matrace, kterých není nikdy dost a musí se často měnit. Nebo aspoň opuštěné pejsky sdílejte na FB. Sdílení má smysl. A pokud máte čas, prostor a dostatek lásky, nějakého chundeláče si tam vyberte a dejte mu domov. Jednu fenku z útulku jsem ještě za svobodna měla a byla úžasná.

Nepořizujte si psa

Asi to zní divně po všem tom vychvalování v první části, ale! Dřív jsem si myslela, že psa může mít každý. Čím jsem starší a čím víc se mezi pejskaři pohybuju, tím víc zjišťuji, že někteří lidi by si psa neměli pořizovat nikdy. Pokud štěňátko zvažujete, prosím hodně si to rozmyslete. Myslete na to, že pes není věc. Je to živý, velmi citlivý tvor, pro kterého jste Vy, středem jeho vesmíru. Jediné co pes chce, je být s Vámi. Odložit ho doma na celý den a pak jej vypustit vyčůrat na deset minut kolem domu... Proč potom toho psa mám?

Psí PF 2017

Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji :). Přeji všem pejskům a jejich majitelům krásný rok 2017. Všem opuštěným chlupáčům, ať najdou co nejdřív nový domov, plnou misku, pelíšek v teple a milujícího zodpovědného pánečka.

Na chalupě u lesa

Víkend byl krásný a slunečný a my byli na naší chalupě s kamarády. Je to takový liškov, kde končí silnice a to je právě vono. Je tam božský klid a v noci nebe tak plné hvězd, že se Vám chce nad tou krásou brečet. Ležíte u ohně, pečete brambory v popelu a přejete si, ať ta chvíle trvá věčně. V chalupě pak zatopíte v kamnech, usínáte v hřejivém teplíčku a posloucháte praskání ohně. Ráno se probudíte a vylezete na sluníčko. Zase zatopíte v kamnech a ohřejete vodu na čaj. Na trávě je rosa...

 

 

Kousek od chalupu je studánka a o kousek dál kaplička se zvonem. Když na zvon zazvoníte splní se Vám přání. Ale jen, když jsou Vaše úmysly čisté :).

 

 

 

 

 

 

 

V neděli odpoledne se sbalíte, poklídíte, zamčete a vrátíte se domů. Doma vybalíte, dva dny perete a říkáte si, jestli by nebylo lepší zůstat tam :).

 

 

 

 

Školní rok

Poslední školní rok byl jedním z nejnáročnějších období v naší rodině. Předčí ho jen rok, kdy se Hanička narodila a řvala 24 hodin v kuse a pak ten rok, co se narodil Radeček a Haničce byly dva a 50x za den se svlékla do naha a vylezla na okno a já ji 50x sundala a znova oblíkla s novorozencem v náručí (jj, dnes bych ji tam nechala viset nahá/nenahá :D).

Poslední rok byl pro dceru zlomový, protože přestoupila na druhý stupeň běžné základní školy se svojí těžkou vývojovou vadou řeči. Opustila pečující náruč paní učitelky Marušky a byla hozena do studené náruče odosobněného druhého stupně. Začátek nám navíc zkomplikovala vleklá nemoc. Příčinou byl stres  a velké obavy z šesté třídy.

Vedení školy nám jasně dávalo najevo, že na takové "mazaní" jako bylo na prvním stupni, teď není chuť, čas ani prostor.

Hanička se nám propadala den ode dne. Všechno co jsme s velkým úsilím budovali mizelo a doma jsme měli uplakaný uzlík nervů.

Pan ředitel nám dokonce řekl, že Hanička nemá na základní škole co dělat. A protože bylo na speciální škole plno, "ochotně" nám našel místo na škole pro slabozraké.

My se ale rozhodli, že se nevzdáme. Začali jsme kontaktovat všechny odborníky a instituce co přicházeli v úvahu, prodělala jsem školení a bombardovala školu. Většinu jednání jsem nakonec zvládala jen díky Lexaurinu.

Ale situace se začala pomalu obracet a já byla vděčná, že už nežijeme v komunismu. Tam bychom byli předem odsouzeni k pomocné škole přesto, že naše holčička má intelekt v pořádku.

Dnes má zpátky sluníčko v tváři a já jsem na ni strašně, ale strašně pyšná. Tlak, který musela zvládnout a vydržet byl obrovský. Kdo ji zná osobně ví, jak úžasná je to holka, i když už s ní cloumá puberta. Teď se fakt těšíme, že si od českého školství aspoň ty dva měsíce odpočineme. Příští rok nás totiž čeká Radečkův přestup na druhý stupeň. No, teď už víme jak na ně :).


Mějte krásné prázdniny a nevzdávejte se. Svým bojem můžete prošlapat cestu nejen sobě, ale i těm co přijdou po Vás.