U všech rohatejch !

Říkala jsem si, že nebudu přece psát o každém víkendu na chalupě. Že to bude nuuuda. Jenomže. Tam je Vám tak krásně. Povedlo se pár fotek a nakonec přišla rohatá návštěva. Já musím :)

Okopala jsem záhonky. Kvete bršlice (nejen ta). Uvařili jsme s malou na kamnech polívku s koprem (ze zahrádky) a kefírem. Makám na novém bylinkovém záhonu. Hráli jsme Uno. Spálila jsem si záda. Grilovali jsme rajčata, hermelín, topinky a k tomu měli salát z laskavce, rukoly a z lístků červené řepy (ze zahrádky). Obrali jsme mandelinku z brambor. Muž kosil kosou (děsně sexy u toho je). Malej posekal hromadu dřeva. Chytla jsem z rýče a lopaty poprvé tenisový loket (hm, bolí to). Chodila jsem zase bosá a vstávala v šest, aby mi neušel ranní koncert v zahradě. Natrhala jsem bez na sirup a dobromysl, meduňku a libeček na sušení.

Když jsme balili a uklízeli na dvorku, přišla se na nás podívat rohatá návštěva. Měla jsem z něj málem infarkt. Na fotkách to nevynikne, ale Rohatec je opravdu obří.

Naše chalupa a zahrada je permakulturní. Přebíráme ji po rodičích manžela, kterým už síly nestačili a je tam díky tomu spousta zanedbaných zákoutí, hromad ztrouchnivělého dřeva a kamení. Na takové zahradě se pak daří rozmanité fauně. Dokonce jsme nechali záměrně jednu část zahrady neposekanou a necháváme ji zarůst, protože jsme zjistili, že se to tam hemží nádhernými a pěkně tlustými ještěrkami. Na současné poměry máme všude plno hmyzu a tím pádem se tam drží ptáci. Jejich ranní koncerty jsou úplným balzámem na duši. Mám tam pocit, že svět je ještě v pořádku.

Restaurant Day v Piknik boxu


V událostech na FB toho mám přidáno tolik, že bych potřebovala dvakrát tak dlouhé dny. Když se ale objevila informace, že na Restaurant Day bude i China Town s knedlíčky, věděla jsem, že musíme. Knedlíčky jsou u nás teď číslo 1.

Akce začínala v 11.00. Přijeli jsme v 11.10 a v 11.30 byly všude fronty. A vůbec se nedivím, všechno bylo krásný a strašně dobrý. Dali jsme si celou noc tažený kuřecí vývar do našeho hrníčku na zahřátí. Taky domácí fettuccine, burger se salátem coleslaw, slané koláče a čínský bochánek plněný masem a přelitý pikantní omáčkou.

 

 

 

Nejúžasnější byly tyto malé slečny s vlastnoručně pečenými muffinami. Samozřejmě jsme ochutnali a holčičky nám ochotně zapózovaly.

Ze všech sladkostí nám přecházel zrak. Výběr byl neskutečný a nešlo neochutnat. Ne já fakt nikdy nebudu suger free, i když se moc snažím :D.

Z cukrařiny musím rozhodně vyzdvihnout tvorbu Kristýnky, která peče a píše blog pod názvem " U Tytyny". Pokochejte se fotkami. Ono to není jen dokonalé na pohled, ale je to naprosto, ale naprosto úžasné i na jazyku. Tohle je cukrařina na nejvyšší úrovni. Její šípkové Éclairs to je procházka v oblacích. Ani trochu nepřeháním!

Sympatické bylo, že organizátoři dopředu upozornili, že je možné přinést si vlastní nádobí, aby se minimalizoval odpad. Toho jsme využili a vzali si svoje hrníčky a příbory a krabičky na sladkosti. Příště jich musíme vzít ale víc, protožeže nám to normálně nestačilo :D. No a co ty knedlíčky? S těmi to nedopadlo. Holkám z China Town stávkoval vařič a tak jsme si knedlíčky odnesli aspoň ve stavu polotovaru a uvařili si je doma k večeři. Hanička bez nich totiž odmítala odejít :)))

Malá návštěva u Evičky

Fotografka Eva Bohabojová je mojí věrnou zákaznicí. Poslala mi pár fotek s novými kousky SEW4HOME a já se nemůžu nepodělit :).

Evička nakupuje průběžně a mě moc těší jak starší kousky krásně ladí s těmi novými a dělají společnost oběma chlapečkům v pokojíčku.

Evi moc děkuji <3. Na Evčinu práci se můžete mrknout tady a najdete ji i na facebooku a na instagramu ji můžete sledovat pod přezdívkou "Ewesibo".

Nastartoval další Sciorok

Naše ratolesti se nemohly září dočkat. V podstatě prázdniny protrpěly čekáním na školu. Nekecám. Poslední týden v září byla schůzka pro rodiče, kde jsme byli seznámeni s novinkami ve výuce, s novými průvodci a vyřídili jsme nutné papíry. Akce ve škole si teď vyloženě užívám a závidím dětem, že sem můžou chodit každý den. No a hned druhý týden vyrazila celá škola na adaptační kurz na Vysočinu. Přijeli špinaví, unavení a naprosto spokojení.

Včera byla Zahradní Slavnost. Celý týden se děti podílely na úpravě a přípravě tříd. Malovaly, zdobily, montovaly, stěhovaly. A na slavnosti nám celou školu slavnostně představily. To se mě hodně líbí. Když musí přiložit ruce k dílu, mají pak k učebně a jejímu vybavení, poněkud jiný vztah. V každé třídě visí pravidla, na kterých se děti dohodly společně s průvodci.

Třída prvňáčků s pianem

Unicorna blijícího duhu malovala ve třídě naše Hanička :)

Ano, hujer Radys je moje dítě !

 

Na Zahradní slavnost děti připravily jednohubky a špízy, a maminky upekly štrůdly a koláče. K tomu horký jablečný mošt. Mňam. Na školním dvorku bylo několik stanovišť s úkoly, tvořivý koutek, foto koutek, obchůdek a taky si holčičky připravily malé taneční vystoupení. Prostě pohoda, paráda, souznění a dokonce i sluníčko.

Způsob, jakým se děti na všem co se ve škole děje podílí, se mi hrozně moc líbí. Není to tak, že dospělý rozhodne co a jak se bude dělat a děti to pak udělají, ale ony sami chodí s nápady a společně se dohodnou co z toho zrealizují a realizují to tak jak chtějí. Je to velká inspirace ve výchově i pro mě, zasloužilou matku. Ano, ve škole je svoboda zásadní, ale děti se tam naučí, že svoboda je především zodpovědnost, a tohle povědomí nám dospělým v ČR hrozně chybí.

Kromě bohulibých činností s dětmi, jsme taky stihli podrbat s ostatními rodiči. Je to takové krásné drbání. Jak je to všechno super, jak to skvěle funguje a dětem prospívá. Zavzpomínáme na černé historky z bývalých škol a pak si oddechneme, že je to za námi.

Prostě ve ScioŠkole jsme happy jak dva grepy :D