Náš žebráček


Koukám na fotky všech dokonalých a bohatých stromečků, plných růžových ozdob, které letos letí a napadá mě, co s nimi bude, když příští rok pofrčí třeba skořicová?

Kýčovité, třpytivé anebo plastové ozdoby jsem opustila už před pár lety. Každý rok se snažím o skromnou výzdobu s kousky, které se narodily hlavně pod mýma rukama. Letos to jsou pruhovaná srdíčka a hvězdičky s potiskem vloček. Ty měly být původně jemnější, ale šablona mi vyšla nějaká větší nebo co a neměla jsem už čas ji předělávat. Na vánočním jarmarku ve ScioŠkole jsem koupila pět keramických ozdůbek, co vyráběly děti. Jsou kouzelné. Nechybí perníčky a letos i jablíčka. Ta nejsou dokonalá, ale jsou naše z chalupy a moc se mi na stromečku líbí. K tomu pár papírových skládaných ozdob z předloňska a jedna skromná světýlka. A hotovo. Víc tam nechci nic.

Stromeček je letos takový hubeňoučký smrček s větvičkami jako roští a pokroucenými konečky. Prostě žebráček. Jeden by ho politoval. Já jsem z něj ale nadšená. Je to totiž stromeček místní. Z místního lesa. Je z prořezu stromků v lesích rodu Belcredi. Necestoval tedy přes půl Evropy v kamionu, nerostl ve školce jen k jednomu účelu. Hledala jsem nějakou schůdnější variantu než dokonalou jedličku z OBI. Plastové umělé koště nepřicházelo v úvahu. V květináči jsme to zkoušeli jeden rok a bohužel v paneláku nepřežil teplo a následnou aklimatizaci. Tato varianta je tedy pro mě osobně ideál. Určitě by se dal vybrat na zámečku i hezčí kousek. Jenomže to bychom museli přijít včas a než až den po prodeji. Už jen uklízeli a tento siroteček tam na nás poslední čekal. Byl to osud. Až skončí vánoce, tak ho rozporcujeme na kousky a odvezeme na chalupu. Smrkový je nejlepší na podpal v kamnech.

Fotky nejsou dobré. Už se stmívalo a já opět nestíhala. Omluvte jejich kvalitu. Máme doma maroda s echt angínou a to byl lehce zásah do časového harmonogramu. Takže zdobení se z dopoledne přesunulo na odpoledne. A focení z odpoledne na podvečer. Stíháte to? :D

Linecké, což bylo jediné cukroví co jsem v adventu stihla, je samozřejmě do posledního drobku pryč. Včera jsme narychlo upekly s Haničkou perníčky, aby bylo co zobat. Naštěstí, pro moji rozmlsanou rodinu, se přesouváme k babičce a ta má napečeno minimálně 12 druhů.

Práci jsem stihla nakonec všechnu a dokonce i balíčky dorazily včas. I ten na Nový Zéland. Poštu tímto letos chválím. Oproti loňsku velké zlepšení. Hotový mám salát a naložili jsme i utopence na Silvestra. Konečně hážu nohy nahoru a ty dvě neumytý okna ignoruju. Zcela :))).

První adventní...


Přemýšlela jsem jestli dávat věnec na blog, když už blogy málokdo čte. Ale nakonec, když už jsem dnes v tom psaní ... :).

Tak to je ten náš. Letos na zdi. V našem malém bytě mi můj každoroční obr věnec zabíral skoro celý stůl a z těch svíček na něm jsem nebyla úplně klidná. Prostě letos visí, místo toho aby ležel. Hlavně že je!

Už jsem myslela, že to letos nestihnu, ale včera jsem kupovala v květinářství větvičky do dílny na workshop, tak jsem jich rovnou vzala víc i na věnec. Navíc jsem po několika měsících v neděli doma a to se musí využít. Jupí :D.

K jedlovým větvím a snítkám myrty a eucalyptu jsem ráno, když jsem byla běhat, natrhala ještě lusky akátovníku, uschlé paličky z topinamburu a bodláčí. Takže pokud někdo zahlédl na Hádech v lese psa v bundě a bláznivou funící osobu s kyticí suchého omrzlého roští v jedné a náhubkem v druhé ruce, byla jsem to já. Vzhledem k tomu, že jsem vázací drát někde bezpečně ukryla, aby ho nikdo nenašel, tedy ani já sama, musela jsem trochu improvizovat. Nakonec se volba zbylého špagátu z tričkoviny ukázala jako skvělé řešení. Tím jak pruží, se s ní super pracovalo a výsledná mašle k zavěšení, taky nevypadá špatně. Vypadá dokonce dobře.

Včera na workshopu jsem si udělala jedno srdíčko s tiskem vločky i pro sebe. Dělá nám parádu v obýváku. Hvězdička s výšivkou vločky visí na dveřích. Ale ty jsem zapomněla vyfotit. Přidám zítra aspoň do stories.

Suma sumárum to s výzdobou nepřeháním, ač ji mám ráda. Nesnáším přeplácanost a kýč. Ještě dokoupíme jedny obyčejná světýlka, aby nám svítil i obývák, a bude zbývat jen ten stromeček. Ale na ten je ještě čas.

A to je dnes od nás všechno. Hezký adventní večer přeji <3

Krátce z ledna

Po více než deseti letech k nám dorazila chřipka. Ta pravá echt chřipka. A převálcovala moji malou velkou holčičku. Horečkujeme a moc toho v noci nenaspíme. Modlete se se mnou, ať to od ní nechytnu. Nemám čas marodit :).

Původně jsem měla v hlavě oduševnělý článek, ale aktivovala jsem mód "přežít", tak ho odkládám na období, kdy budu přetékat energií. Momentálně jedu čaj, kuřecí vývar a převlíkání propocených peřin. Dnes i ovesné sušenky. Jsou podle Kitchenett a jsou strašně dobré.

Na parapetu v kuchyni se rozjela řeřicha. Strašně se těším, až si ji nasypu na chleba. Není nad domácí vitamíny. Třikrát hurá zelené !!!

Jinak dnes celý den pršelo a Simon se snažil splynout se sedačkou. Dostat ho ven alespoň na čůrání byla fuška. Držel s marodem poctivě basu.

 

Zítra se můžete těšit na krásnou novou kolekci pro ty nejmenší. Bude v neutrální černobílé. Mě se klíží víčka a tajně doufám, že se vyspím. Připomíná mi to časy, když jsem přijela poprvé z porodnice. Spánek bylo tenkrát sprosté slovo :D.

Dobrou noc...

Vánoční ...

Za pět dnů jsou tady. Vánoce. Nesou sebou silnou sváteční atmosféru, kterou mám ráda. A mám ráda jak si to užívají moji nejbližší (hlavně děti) a že máme čas být spolu. Čím jsem starší, tím víc je pro mě čas strávený s celou rodinou důležitější. A další slova jsou zbytečná <3.

Stromeček jsem ozdobila skromně. Visí na něm ozdoby, které jsou všechny do jedné ušité z upcycling látek. K tomu perníčky a to je všechno. Tak nějak cítím, že víc není třeba.

Po pracovně náročném říjnu a listopadu, kdy jsem věnovala téměř veškerou energii šití, jsem včera stihla upéct linecká srdíčka. Aby to doma zavonělo. Víc nepeču, i když peču ráda. Moje neskutečně šikovná maminka bude mít opět dvacet druhů cukroví a protože strávíme vlastně celé vánoce s nimi, je zbytečné bláznit v kuchyni a marně se pokoušet její cukrářské umění předběhnout.

Když se mám podívat zpátky, tak pracovně to byl náročný rok. Přechod z fleru na vlastní e-shop nebyl jednoduchý, ale podařilo se. Mám z toho radost. Radost mám ze všech spokojených zákaznic, které se vrací, i z těch nových co moji práci objevují. Moc mě těší i hromada fanoušků na sociálních sítích a naplňuje mě to pokorou a současně zavazuje na sobě stále pracovat. Děkuji z celého srdce Vám všem.

Snažím se posouvat i ve svém vlastním životě a těší mě, že se mi poslední dobou daří naplňovat motto "Netlač řeku, teče sama". Je úžasné pozorovat, jak to funguje. Jak když se člověk obrátí do sebe a pochopí, že řadu problémů si způsobuje sám svým tlakem a opustí tento koncept a stane se spíše pozorovatelem, jak to najednou kouzelně plyne a plyne to přesně tak, jak si přeje.

Podtrženo sečteno, cítím vděk. Přeji z celého srdce Vám všem, užijte si čas konce roku se svými nejbližšími. Staňte se okouzlenými pozorovateli přítomnosti a vkročte do roku 2018 s rovnováhou. Na té všechno stojí  a bez ní to nejde.


P.S.: Jsem se do toho nějak položila :). Nebojte, nepřeskočilo mi, jen se mi to tak krásně srovnává.

ADVENT

Ráno jsem otevřela oči a bylo krásně. Nekompromisně jsem vytáhla rodinu z pelechů na procházku. První sníh, mráz a sluníčko. Dětičky se bavily setřepáváním sněhu z větví. Domů přišly jak sněhuláci.

Nezapomněly procvičit taťku. Asi jako všude jinde je ten náš hlavně na blbiny.

 

 

Přinesla jsem z lesa pár větviček na adventní výzdobu. Dřív jsem motala věnec, ale vadilo mi, že jehličí prostě nevydrží čtyři týdny a opadá dřív, než zapálíme poslední svíčku. Tak jsem přešla na nádoby, aby bylo možné zalévat. Vloni to byla forma na biskupský chlebíček a letos vyhrála ta na bábovku. Nevypadá to vůbec špatně.

Hezký večer (my koukáme na Marťana) a přeji krásnou první adventní neděli. Užijte si ji pokud možno v klidu :).

UPCYCLING MEGA TAŠKA a domácí bioodpad


Slíbila jsem novou tašku z recy rifloviny. Tady je. Je to opravdu veliká krasavice, do které se Vám vleze opravdu všechno, včetně nákupu :).

Když jsem ty úžasný plísňový mrkváče uviděla v našem sekáči, musely být moje. A nebýt velikosti 44, tak je nosím. V naprosto super stavu. Stará poctivá vysokogramážní riflovina bez jediné vady.

Do kombinace jsem vybrala krásný černobílý český kanafas. Skvěle s plísňovinou ladí. Uvnitř je černá kapsa na mobil a klíče. Taška je vyztužená a hezky drží tvar.

 

Další info najdete v e-shopu.

Tak, toto je náš bioodpad za pět dnů. Protože můj vztah k přírody se prohlubuje, snažím se dělat postupně malé krůčky směrem k šetrnějšímu chování vůči Zemi. Po mikrotenových pytlících jsem se koncem léta zaměřila na biodpad. Jsou to kompostovatelné zbytky, převážně z kuchyně. Bydlíme totiž v bytě a nemáme kompost. Ale i tak to jde. Zatím zbytky schraňuji do kyblíku a o víkendu je odvezu na kompost na chalupě nebo u rodičů. Pokud nikam nejedeme, tak ho odnesu do lesa. Chápu, že si někdo může ťukat na čelo, ale mě samotnou překvapilo kolik toho za týden vyprodukujeme. Naše pole totiž trápí nedostatek výživných složek a hnojiva to jaksi nestíhají, ani je nechceme. Každá slupka se tak může proměnit v humus. V některých městech už fungují i popelnice na biodpad, což je super. U nás bohužel zatím nejsou. Pokud Vás napadá, že to bude doma zapáchat, tak Vás mohu ujistit, že když tam budete dávat jen to co tam patří, tak to opravdu cítit není. Co oficiálně do bioodpadu patří, najdete třeba tady. Já osobně tam nedávám například slupky z exotického ovoce, z důvodu výrazného chemického ošetření, kvůli trvanlivosti při dlouhém transportu. Dnes se už prodávají kompostéry do bytu nebo si můžete vyrobit vlastní. Jak na to najdete třeba zde.

Upcyclingu a kompostu ZDAR :).