Keramické trhy v Kunštátu a vatovec

Nejdříve se musím omluvit všem, kdo jste v Kunštátu letos hledali můj stánek. Ještě o prázdninách jsem si říkala, že to časově nějak zvládnu a našiji sortiment vhodný na tento typ akce. No nezvládla jsem to. Ó jak ráda bych se občas naklonovala. Zatím to nepovolili, takže smolík a ručičky máš Hani jen dvě :D.

Nakonec jsem se na trzích přece jen objevila aspoň jako návštěvník. Moje maminka totiž nutně potřebovala dokoupit keramické kořenky. Co bych pro ni neudělala. Nakonec nás jely dvě auta. Počasí vyšlo tento rok parádně. Lidí tam bylo neskutečné množství. Atmosféra ovšem supr a oko se nestíhalo kochat. Nabídka je každý rok pestrá. Od barevných kýčů, až po minimalismus.

Po loňském objevu keramických domečků jsem myslela, že mě nic nového tolik nenadchne. Nakonec se něco málo našlo. Třeba tyto jemné, malinkaté hrníčky na kávu.

Tato modrobarevná kolekce keramiky bylo taky nádherná, ale na mě příliš divoká. Kouzelní byli ptáčci a vůbec tam toho bylo moc, ale všechno jsem v té tlačenici fotit nestíhala.

Zmiňované domečky pan keramik místy trochu přibarvil. A proč ne. Žlutá frčí.

Sobotní krásný den jsme večer s mužem zakončili návštěvou malého festivalu malých pivovarů. Pivo moc nepiji (jsem spíš na víno), ale speciály ráda ochutnám. A třeba Lucky Bastard byl dobrej moc. A ráno hurá na chalupu zasadit jahody a ogrilovat si obídek. Na zahradě na nás čekal tento krasavec. Vatovec obrovský. Měl v průměru 25 cm a zítra z něj budou řízky k večeři.

Opravdu není návštěva, aby nás tam něco nečekaného nepřekvapilo. Domů jsme dovezli další bednu jablíček. Mám hotový mošt a z trouby voní štrůdl. Tak dobrou noc. Jdu odpadnout. Utahaná jako kotě a šťastná jako blecha.

SUMMER CAMP 2018 aneb naše bláznivá dovolená s RR

Budu se opakovat, ale fakt mě ani ve snu nenapadlo, jakou velkou změnou prošla naše rodina, když jsme si pořídili Simona. Rhodéský ridgeback je mezi psy výjimečné plemeno. Dokáže přitahovat lidi a otevírat dveře. Díky Simonovi jsme poznali klub RR Sport v čele s Šárkou a Petrem, kterým vděčíme za naše úžasné zážitky. A nejen jim. Asi padesát lidí ze všech koutů republiky se sebere a jede si spolu se svými RR užít šílený týden. V tom nejlepším slova smyslu.

Letošní Camp se konal v Bílých Karpatech. Rekreační středisko Královec leží na pomezí Česka a Slovenska, kousek od Valašských Klobouků, cca 700 m.n.m.. Příroda kolem je nádherná, přenádherná. Kousek od ubytování je rozhledna a pár kilometrů na druhou stranu po hřebeni pozorovatelna Durch. Všude krásné kochačky po kraji a hotová bylinková zahrada. Jako bonus, málo turistů :).

Najdete tady taky svobodný les, který skupina dobrovolníků vykoupila od státu a nechává ho žít svým životem. To je naprosto super a vím, že podobných lesů vzniká víc a světe div se, nemají v nich žádné problémy s kůrovcem.

Co jsme tam teda celý týden dělali? Každý den je jiný program. Střídají se dny pro lidi a dny pro psy. V neděli psi běhali závod za střapečkem, který je natažený na laně a měří se čas. pozorovat RR v pohybu je skutečný zážitek. Někteří to doslova žerou a jsou z coursingu úplně hotoví. Psí adrenalin by se dal krájet. Simon má ovšem coursing na háku a běhá podle nálady, většinou jen tréninkové běhy. Pondělí byl den soutěží, které organizuje Peťa a letošním tématem byly "Zombie". Miluji, jak to bereme zodpovědně a jsme prakticky všichni v kostýmech. Strašně se u toho nasmějeme a u soutěží vyblbneme. Pro pobavení vkládám manželský zombie pár Skokanů.

V úterý byl den psích aktivit. Trochu provětráme našim zrzounům mozkové závity. Přemýšlení totiž psy vyčerpá mnohem víc než pohyb.

Středu šéfuje Láďa. Téma bylo "Starý Řím" a masky byly famózní. Soutěžilo se nejen ve sportovních, ale i vědomostních disciplínách a potrápil nás dokonce latinou. Níže je společná fotka v kostýmech. Sice nám většinu dne pršelo, ale to nás vůbec nezastaví. Koncentrace Kleopater a Césarů byla vysoká. Mě můžete odhalit v přední řadě v masce bohyně Flóry. Z místní květeny jsem si upletla velký věnec.

Ve čtvrtek se konaly sranda agility závody. Se Simonem jsem vyhrála první místo v kategorii veteránů. Čtete dobře. Simon už byl zařazen do veteránů. Bože zastavte někdo čas... A v pátek byl dogtreck. Ten jsem šla s kamarádkou Ivkou a její Miuškou. Asi 15 km trasu v hornatém terénu se závěrečným smrtelným výstupem jsme zvládli v čase 2:21 hod a obsadily spolu krásné druhé místo.

Přes den se soutěžilo a v noci povídalo, pilo, zpívalo, jedlo a tancovalo. Bylo i selátko a stihlo se vypít třináct beček piva. No uvítala bych ještě týden na zotavenou. Tělesně jsem k.o., ovšem hlavu jsem si vyčistila dokonale. Vzhledem k tomu, že jsem skoro celý rok zavřená sama v dílně, přesně takovou dovolenou potřebuji. Děkuji za všechna setkání a nová přátelství.

Krásně bylo. Zajeďte si tam na výlet. Zase další místo, kde jsem nechala kousíček srdce. Přesně tady na té vyhlídce...

P.S.: Děkuji za půjčení některých fotek od Michala Sedláčka

OBR JARMARK

V sobotu byl druhý ročník OBR jarmarku. Tuto komorní kozo dog a kids friendly akcičku jsem si nemohla nechat ujít. Pohoda a úsměv je zřejmě obřanská poznávací značka. Spíš než jarmark je to takové sousedské, komunitní setkání. Prodejců jen pár u jednoduchých stolečků. Řada dobrot pro vegany i masožravce. Domácí limonády a sněhové trubičky. Divadlo pro děti a jazzová kapela. Kovář z Hamerského mlýna a včelař pan Šenfeldr. Oslík a kozy. Dílničky pro děti a pivečko pro taťky. A mnohem víc. Strašně, ale strašně fajne to tam bylo. Za ten spálený nos to stálo. Více obrazem :).