pondělí 30. července 2018

Polívka z plevele 




Znáte šruchu zelnou? Určitě jo. Máte ji na záhonku a snažíte se jí zbavit. A přitom ji můžete prostě sníst. Třeba v polívce :).




Šrucha není žádný nicotný plevel, ale zásobárna vitamínů a minerálních látek, která roste bez okopávání, hnojení a pravidelné zálivky. Není to sranda? Snažíme se piplat exotické rostlinky v našem mírném pásu a přitom přehlížíme poklady co tu rostou jen tak.

Na chalupě jsem jí hezky vyplela ze záhonu, oprala a šup s ní do polívky.

Recept:

Svazek šruchy
1 cibule
2 brambory
2 mrkve
1/4 celeru
sůl a pepř
zakysaná smetana
olivový olej

Cibulku nakrájíme na kostičky a orestujeme ji na 3 lžících olivového oleje. Potom přidáme brambory, mrkev a celer (očištěné a nakrájené na kostičky). Nakonec přidáme nasekanou šruchu. Osolíme, opepříme a zalijeme 1,5 litrem vody nebo lépe zeleninovým vývarem. Až je zelenina měkká, zahustíme smetanou a dochutíme solí.




Na chalupě nevedeme dokonalý anglický trávník, ale dokonalý bylinkový trávník. Nemusím tak pro bylinky do lesa, ale rostou mi přímo na zahradě. Jitrocel, sedmikrásky, mochna, pampeliška, řepík a třeba černohlávek. Z toho je moc dobrý čaj na imunitu.




Na záhon jsem vysela lichořeřišnici. Bohužel se mi do ní pustili dřepčíci, kterých je díky suchu letos mraky. Pár květů jsme snědli pěkně za syrova, ještě než zaútočili.




Něco z listů se podařilo ještě zachránit a budu je nakládat na tinkturu. Lichořeřišnice umí zatočit i se stafylokoky.




Přes invazi mandelinek máme krásné brambory a taky červená řepa a mrkev jsou luxusní. Sklidili jsme červenou cibuli a příští rok toho bude mnohem víc :).




Jako bonus jsme při hloubení základů pro zídku našli tohle kameninové krmítko pro králíky a bezvadném stavu. Pasovali jsme ho na pítko pro ptáčky.



úterý 24. července 2018

SUMMER CAMP 2018 aneb naše bláznivá dovolená s RR




Budu se opakovat, ale fakt mě ani ve snu nenapadlo, jakou velkou změnou prošla naše rodina, když jsme si pořídili Simona. Rhodéský ridgeback je mezi psy výjimečné plemeno. Dokáže přitahovat lidi a otevírat dveře. Díky Simonovi jsme poznali klub RR Sport v čele s Šárkou a Petrem, kterým vděčíme za naše úžasné zážitky. A nejen jim. Asi padesát lidí ze všech koutů republiky se sebere a jede si spolu se svými RR užít šílený týden. V tom nejlepším slova smyslu.




Letošní Camp se konal v Bílých Karpatech. Rekreační středisko Královec leží na pomezí Česka a Slovenska, kousek od Valašských Klobouků, cca 700 m.n.m.. Příroda kolem je nádherná, přenádherná. Kousek od ubytování je rozhledna a pár kilometrů na druhou stranu po hřebeni pozorovatelna Durch. Všude krásné kochačky po kraji a hotová bylinková zahrada. Jako bonus, málo turistů :).







Najdete tady taky svobodný les, který skupina dobrovolníků vykoupila od státu a nechává ho žít svým životem. To je naprosto super a vím, že podobných lesů vzniká víc a světe div se, nemají v nich žádné problémy s kůrovcem.






Co jsme tam teda celý týden dělali? Každý den je jiný program. Střídají se dny pro lidi a dny pro psy. V neděli psi běhali závod za střapečkem, který je natažený na laně a měří se čas. pozorovat RR v pohybu je skutečný zážitek. Někteří to doslova žerou a jsou z coursingu úplně hotoví. Psí adrenalin by se dal krájet. Simon má ovšem coursing na háku a běhá podle nálady, většinou jen tréninkové běhy. Pondělí byl den soutěží, které organizuje Peťa a letošním tématem byly "Zombie". Miluji, jak to bereme zodpovědně a jsme prakticky všichni v kostýmech. Strašně se u toho nasmějeme a u soutěží vyblbneme. Pro pobavení vkládám manželský zombie pár Skokanů.




V úterý byl den psích aktivit. Trochu provětráme našim zrzounům mozkové závity. Přemýšlení totiž psy vyčerpá mnohem víc než pohyb.





Středu šéfuje Láďa. Téma bylo "Starý Řím" a masky byly famózní. Soutěžilo se nejen ve sportovních, ale i vědomostních disciplínách a potrápil nás dokonce latinou. Níže je společná fotka v kostýmech. Sice nám většinu dne pršelo, ale to nás vůbec nezastaví. Koncentrace Kleopater a Césarů byla vysoká. Mě můžete odhalit v přední řadě v masce bohyně Flóry. Z místní květeny jsem si upletla velký věnec.





Ve čtvrtek se konaly sranda agility závody. Se Simonem jsem vyhrála první místo v kategorii veteránů. Čtete dobře. Simon už byl zařazen do veteránů. Bože zastavte někdo čas... A v pátek byl dogtreck. Ten jsem šla s kamarádkou Ivkou a její Miuškou. Asi 15 km trasu v hornatém terénu se závěrečným smrtelným výstupem jsme zvládli v čase 2:21 hod a obsadily spolu krásné druhé místo.




Přes den se soutěžilo a v noci povídalo, pilo, zpívalo, jedlo a tancovalo. Bylo i selátko a stihlo se vypít třináct beček piva. No uvítala bych ještě týden na zotavenou. Tělesně jsem k.o., ovšem hlavu jsem si vyčistila dokonale. Vzhledem k tomu, že jsem skoro celý rok zavřená sama v dílně, přesně takovou dovolenou potřebuji. Děkuji za všechna setkání a nová přátelství.




Krásně bylo. Zajeďte si tam na výlet. Zase další místo, kde jsem nechala kousíček srdce. Přesně tady na té vyhlídce...

P.S.: Děkuji za půjčení některých fotek od Michala Sedláčka

sobota 30. června 2018

VNITROBLOCK 

Český jarmark ve Vnitroblocku ukončil jeden hodně náročný měsíc mé práce. Uf! Výprodej, změna sortimentu, focení, dvě velké prodejní akce a dvanáctihodinové směny v dílně. Na jednu ženu je toho dost. Jsem unavená, ale je mi dobře.





Mint v Brně byl hodně intenzivní a pro mě cenný. Dnešní Vnitroblock příjemný a plný krásných setkání. Hodnotím velmi pozitivně. Prodejní prostory byly velká divočina, ale to k Vnitroblocku patří a dělá to tu správnou hipsta náladu. Současně se konal Asijský street food pop up. U toho nemohla chybět moje malá velká :).









Už zítra se vrhám na focení neprodaných kousků, protože ten prázdný e-shop je váženě ostuda veliká. Příští týden došiji několik sukní na přání a dopřejeme si prodloužený víkend na chalupě. Pak ještě týden v dílně a následuje vytoužená dovolená s partou těch nejúžasnějších lidí a milovníků ridgebacků v nádherné přírodě. Už to fakt potřebuju.






Strašně moc děkuji všem novým majitelům sukýnek, halenek, šatečků nebo třeba zajdů. Děkuji za krásná a milá setkání. Slova chvály a ocenění kvality. Děkuji moc a těším se na další...





neděle 24. června 2018

Co rozhodně nenosím z lesa v červnu a co jo :)

Dnes je sv. Jana a byl Slunovrat. Není v roce víc bylinkové období než právě teď. Všechny úžasné bylinky čerpají energii z nejdelších dní v roce a všechno to slunce a jeho sílu do sebe kumulují. Vyšetřila jsem si malý kousek času na bylinkovou procházku. Počasí bylo ráno všelijaké, ale nakonec to klaplo, nepršelo a dokonce sluníčko se ukázalo. Přinesla jsem koš plný třezalky, řebříčku a černohlávku. Objevila jsem taky jednu smrtelnou nádheru.




Rulík zlomocný. Už tři bobulky dokáží usmrtit malé dítě a deset i dospělého člověka. Jedovatá je ovšem celá rostlina. A přitom je tak krásná. Její zvonečky jsou jako z pohádky. Tak si ji zapamatujte, protože polovina rostlinných otrav v ČR má na svědomí právě pan Rulík.




Se sv. Janem se neodmyslitelně pojí třezalka. Dělám každý rok třezalkový olej a něco málo si nasuším na čaj. Olej mám na svoje pochroumané koleno a čaj je skvělý na pocuchané nervy. Receptů na olej je plný google, tak myslím recept netřeba.





Tyhle modrofialové paličky jsou černohlávek. Je to jedna z nejoblíběnějších bylin v čínské medicíně. Aktivuje samouzdravovací procesy v těle a mám odzkoušeno, že funguje fakt skvěle. U nás se dříve užíval spíše zevně. Má ovšem úžasné antibiotické, antivirové a anatimykotické účinky. Suším na čaj. Můžete libovolně kombinovat s jinými bylinkami páč nemá žádné vedlejší účinky.




Čaj z řebříčku piji před očekávánými dny, kdy se mnou cloumají hormony a občas to odnese celá rodina :D. Doporučuji vřele udělat pořádnou zásobu. Má specifickou chuť, která nemusí sednout každému. Rozhodně to ale stojí za to. Dřív se říkávalo, že kdyby žena pravidelně pila čaj z řebříčku, nepotřebuje pak ženského doktora.







Víc se toho do košíku dnes nevešlo. Naštěstí se toho vejde víc do foťáku a já jsem kochací typ a kochám se a dojímám nad každým broučkem a včeličkou :))).


úterý 19. června 2018

Nemám slov a děkuji Scio


Celý den přemýšlím o vhodném názvu článku, ale žádná slova, která mě napadají, nedokáží nějak správně popsat co chci napsat a jak to cítím. Jestli jsem za něco ScioŠkole vděčná, je to dokonalé a čisté přátelství, které tam našel můj syn. Byl ve škole asi čtvrt roku, když tam přišla na zkoušku jedna dívka. Říkejme jí třeba Lenka. A od tohoto dne se můj malej velkej a Lenka od sebe prostě nehli. Lenka je ze Slovenska a má osvícené rodiče, kteří ji a její sestru učili doma a když viděli, že potřebují něco víc, začali jim hledat vhodnou školu. A protože se jim nejvíc líbila ScioŠkola Brno, tak neváhali, pronajali bydlení a přes týden jsou v Brně a na víkend se vrací na Slovensko.

Zpátky k malému velkému. Co je na jeho a Lenčině přátelství fascinující je, že spolu celou dobu a výhradně mluví anglicky. Lenčini rodiče byli natolik pokrokoví (na rozdíl od nás), že na holky od malička mluvili hodně anglicky a místo pohádek jim pouštěli BBC. Taky hodně cestovali. Díky tomu Lenka mluví anglicky bravurně. Můj malej velkej v angličtině začal výrazně vynikat už na prvním stupni. Totální neschopnost státní školy poskytnout mu alespoň částečně individuální přístup v angličtině byl jedním z hlavním důvodů, proč se se rozhodli pro ScioŠkolu. A v kombinaci s Lenkou nabrala jeho angličtina přímo raketový progres. Ve třinácti letech mluví zcela plynně anglicky i s rodilými mluvčími. Sleduje vše na internetu v angličtině a i knížky čte v angličtině.

Lenka dokonale zapadla i do naší rodiny. Milujeme ji my i moji rodiče. Je to výjimečná bytost, stejně jako malej velkej. Když je spolu pozoruji, svírá se mi srdíčko dojetím. Ovšem nenechejte se mýlit. Nejde o nějakou puberťáckou zamilovanost. Jde o splynutí duší na úplně jiné úrovni.

Bohužel po prázdninách Lenka ze ScioŠkoly odchází. O důvodech si nedovolím pochybovat a rozumím jim. Ale zasáhlo nás to všechny. Užíváme si poslední týdny. Právě je u nás Lenka na pár dní. Tak jsme si dnes večer pohráli u přípravy domácí pizzy. Lenka je totiž strávník snů. Všechno jí strašně chutná a nešetří nadšenými výkřiky. A víte jak já ráda vařím :)

Když na ty dva koukám, říkám si, že pokud bude nová generace jako tihle dva, můžu být klidná. Miluji je, obdivuji a učím se od nich... Děkuji Scio. Bez tebe by tohle všechno nebylo.





neděle 3. června 2018

Óda na sukně a na šaty




Kdo mě pravidelně sleduje delší dobu na instagramu, tak mu nemohl ujít můj pozitivní vztah k nošení sukní a šatů. Nebylo to tak úplně vždy. Ale jak jde čas, je to čím dál víc intenzivnější. Nosím hlavně modely, které jsem ušila. A je mi v nich moc dobře. Výjimkou jsou vlastně jen elasťáky na běhání. Rifle už jsem neměla ani nepamatuju.




Důvodů, proč vyměnit kalhoty a kraťasy za sukně a šaty je podle mě celá řada. Napíšu Vám ty svoje. Prostě jak to cítím já.




1. Vypadám v sukni nebo v šatech líp. Ubírají kila a lichotí postavě. Kalhoty, pokud nemáte dokonalou postavu modelky, výrazní každý záhyb, každý špíček. Šaty naopak umí kouzlit. Koukám teď hodně kolem sebe, v čem slečny a dámy chodí, a přesně toto kouzlo sukní a šatů je hezky vidět.




2. Cítím se žensky. Je to trochu obtížně popsatelný pocit. Ale co to obnáší být ženou mi dochází také postupem čas a nošení sukní a šatů to umocňuje. Síla ženy není v tom, že žena přebere mužskou roli a bude chtít muže dohánět a překonávat. Máme vytvářet společně harmonii a ne si měnit nebo krást role a potírat co je zřejmé. Dostaly jsme největší trumf od přírody. Mateřství. Bohužel v průběhu posledních staletí to neměly ženy lehké a když nám spadly pomyslné "okovy" jsme občas jak utržené z řetězu. Najít rovnováhu je těžké. Ale je to zcela určitě ta správná cesta.




3. Je to sexy. Když to vezmu z pohledu muže, je žena v sukni nebo v šatech určitě vnímána výrazně přitažlivěji než v kalhotách. Foukne větřík, sukýnka se rozvlní a fantazie muže se rozjede.




4. Zdravotní hlediska. Jak to napsat kulantně? Zkrátka to tam líp větrá :))). Funguje to, vyzkoušeno, potvrzuji. Když žena navíc vynechá kalhotky z umělých vláken, nemůže pro svoje ženské orgány nic lepšího.




5. Móda sukní a šatů je hravá. U kalhot toho moc nevymyslíte, ale mít originální šaty nebo sukni není problém. Střihů, vzorů, délek a šířek je taková škála, že možnosti jsou téměř nevyčerpatelné. Každá postava si má možnost vybrat vhodný střih a styl.




6. Sukně a šaty kultivují řeč těla ženy. Když máte sukni a šaty nutí Vás to trochu kontrolovat, jak se pohybujete, sedáte, skláníte. A ta tak působí zase více žensky.




V dílně jsem se do sukní a šatů v posledním měsíci trochu obula. Změna je život a bylo na čase pootočit loďku tvorby zase jiným směrem. S doplňky do bytu ale nekončím. Jen jich bude méně a v designu, ve kterém se budu víc vracet k tradičním vzorům a jednoduchosti. Zvýraznit chci i pro mě důležitý upcycling a velký důraz stále kladu na minimalizování odpadu z šití. Snažím se dlouhodobě zužitkovat každý odstřižek látky a dát mu ještě šanci. Díky tomu z dílny odnáším týdně jen jeden odpadkový koš nití a odstřižků.




Tak vykecala jsem se dost, že? Mám radost, že se novinky líbí. Sledovanost a objednávky vyskočily nahoru. Moc moc děkuji. Občas (často) není jednoduché být od nákupčí materiálu, přes návrhářku, švadlenu, fotografku,, správkyni e-shopu a sociálních sítí, po blogerku a lektorku. Jsou dny, kdy opravdu padám na hubu. Ale SEW4HOME je moje dítě a to dítě miluju.

Jo a noste šaty. A sukně taky.

DO E_SHOPU