neděle 21. října 2018

SCIO? ANO nebo NE?


Úvodem bych Vás ráda upozornila, že všechno co si teď přečtete, jsou zcela subjektivní názory jedné mámy, která se o vzdělávání hodně zajímá, ale není "študovaný" odborník v oboru školství:).

Pár starších příspěvků o škole na blogu najdete. Stačí do lupy napsat SCIO. Dnes se hlavně zastavím u toho, pro jaké děti je vlastně ScioŠkola vhodná. Resp. pro jaké rodiče a děti. Protože to rozhodnutí je na nás rodičích.

Čas běží, věci se dějí a informace se šíří. Co nám přišlo před pár lety jako utopie, to je dnes realita. O tom, že reforma školství je nutná, že školství zaspalo dobu, se píše všude možně. To je skvělé. Svět se mění strašně rychle a nesmyslné biflování hromady informací, které jsou dobré tak do milionáře a jsou dostupné na pár kliknutí, je plýtvání drahocenným časem a dětstvím. V souvislosti s tím milionářem jsem narazila na jeden dokument. Je sice v angličtině a bez titulků, ale jeho myšlenku jistě pochopí i neangličtináři. MOST LIKELY SUCCEED. Doporučuji.

Doporučuji taky povídání s paní doktorkou Nováčkovou. Na YouTube toho najdete více a její lidský přístup mně učaroval. Protože to, o čem mluví (hlavně respektovat a být respektován) a její vize ideálního školství, v široké škále naplňuje právě ScioŠkola. Odkaz ZDE.

Než začnete vůbec uvažovat o ScioŠkole je dobré provést restart hlavy. Zbourat to, co si většina lidí pod pojmem vzdělávání představuje. Sezení v lavicích, frontální výuka, testy, vynucená autorita a hlavně soutěž.

Pro jaké děti je tedy ScioŠkola vhodná? Chce se mi napsat pro všechny, ale najdou se určitě děti, kterým příliš svobody a vlastní zodpovědnost v přístupu k učení nebude vyhovovat. Jsou děti, které potřebují mít všechno nalinkované. Nejsme všichni stejní a to je dobře. Společnost má být pestrá. Stejně tak pestrá by měla být nabídka škol a přístupu ke vzdělávání.

Jsou taky děti rodičů, kteří jsou výkonnostně orientování. Jestli vidíte ve svém malém Pepíčkovi právníka nebo úspěšného managera nadnárodní společnosti, možná nebudete se ScioŠkolou spokojeni. Být právníkem by totiž musel chtít sám Pepík, ne tatínek.

Řeší Toník v pěti gravitaci, pitvá mouchy pod mikroskopem, má hlavu plnou šílených nápadů a chvilku neposedí? Mrská v šesti násobilku a nutí Vás, ať s ním počítáte? Čte knížky v době, kdy se ostatní učí podepsat? Chce dělat všechno samo a podle sebe? Pak bude ve ScioŠkole jako ryba ve vodě. Každému dítěti je tam umožněno jet vlastním tempem. Kdo frčí, ať frčí. Kdo potřebuje času víc, dostane ho.

Celkově mám silný pocit, že naše tradiční školství je orientované spíše na vzorné holčičky. Krasopis, úprava sešitů, přesně vyplněné testy, mluvit jen když jsou tázány, pořádek v lavicích... Před pár dny jsem byla ve ScioŠkole a musela jsem se smát při pohledu do klučičí a holčičí šatny. U holek vzorně uklizeno, u kluků jako když tam někdo hodí bombu. ScioŠkola ctí klučičí princip. V družině oheň na dvoře? Klidně. Kočkování s průvodci? Jasně. Vybití přebytečné energie? Splněno.


A co s dětmi dál? Dostanou se někam na školu, když nebudou "nadrcení"? Ještě nevím, ale jak tak sleduji vývoj u mých puberťáků a nárůst jejich vlastní vnitřní motivace, nebojím se. Dětem se čas na "základce" krátí a sami začínají mluvit a přemýšlet nad tím, co bude dál a co bude nutné pro to udělat. Sami se dohodly s průvodci, že chtějí připravit na přijímačky. A budou se tomu věnovat ve škole. Podle toho co slyším kolem sebe, tak je v dnešní době zcela běžné, že se děti musí na přijímací zkoušky připravit zvlášť a rodiče jim platí doučování ve volném čase. Vznikla dokonce celá řada komerčních firem, které se na doučování k přijímacímu řízení specializují. Co tedy děti těch devět let ve škole dělaly? K čemu všechny ty testy a učení se zpaměti?

Přišel mi jeden dotaz, jak si pak děti zvyknou na režim, povinnosti a zvonění, když mají takovou svobodu. Je to trochu úsměvné. Děti se přece pohybují v reálném světě plném zákonů, norem a nařízení. Jsou inteligentní a rostou a dospívají. Plně si uvědomují, že když o něco usilují, musí něco splňovat. A i ScioŠkola má svůj rozvrh, režim a svoje pravidla, na kterých se dohodnou děti s průvodci a která se pak musí dodržovat. Jistě to bude náročnější, ale bonusy, v podobě velké samostatnosti, schopnosti hájit svoje názory a prezentovat je, budou k nezaplacení.

Přiložené foto je z naší ScioŠkoly a upřímně mě vůbec nepřekvapí, když se tam to prase objeví :))). Moc, opravdu moc bych si přála být zase dítě a chodit do takové školy. Dnes jsem se ptala svého synovce, který před rokem přestoupil také do ScioŠkoly a je ve čtvrté třídě, jestli je něco, aspoň jediná věc, která byla na staré škole lepší než ve ScioŠkole? Zavrtěl jen hlavou a říká: "NIC".










neděle 7. října 2018

Zimní buchta z řepy



Váhala jsem. Kombinace červená řepa a buchta zněla spíš jako průšvih, než lákavé spojení. Ale zvědavost zvítězila a dobře jsem udělala. Je to dobrý. Dokonce moc dobrý. Jedla ji celá rodina a puberťáci si i přidali. Což je známka, že jim fakt chutnala a nebyla to jen solidarita s uhoněnou matkou :D



Původní recept je od Hanky Michopulu. Trochu jsem ho vylepšila, jak je mým dobrým zvykem a taky vynechala rozinky, které v buchtách nesnáším. Je to zemitá a zahřívací kombinace. Prostě zimní buchta. Pište si seznam na nákup.

Potřebujeme:

1 velká červená řepa - 250 g nastrouhané
1 jablko - 50 g nastrouhaného
2 vejce
125 g rozpuštěného másla
120 g třtinového cukru
200 g špaldové celozrnné polohrubé mouky
60 g vlašských ořechů
půl lžičky mleté skořice
1 lžička jedlé sody




Postup:
Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Formu na koláč vytřeme kouskem másla nebo jiným tukem. Červenou řepu oloupeme a nastrouháme syrovou na hrubém struhadle. Stejně tak jablko. Ořechy nasekáme nožem nahrubo.
Vejce s cukrem vyšleháme do bělavé směsi (až cukr nekřupe) a pomalu vmícháme rozpuštěné máslo a mouku promíchanou se sodou a skořicí. Nakonec přidáme řepu, jablko a ořechy. Vlijeme těsto do formy a pečeme v troubě až je povrch koláče zlatohnědý a zapíchnutá špejle nelepí. Trvá to cca 45 minut.






pondělí 17. září 2018

Jablkový závin z jogurtového těsta


Recept mám už pár let od paní sousedky, která už bohužel nežije. Trochu jsem ho vyzdravila a místo klasické mouky tam je celozrnná a místo hery máslo. Měla jsem tentokrát hodně sladká padaná jablka, takže je recept dokonce cukrfree. Ale pořád je tam kostka másla, takže dieta se tak úplně nekoná. Je to ale strašně dobrý. Těsto je měkké a nadýchané a nedrolí se tak nemožně, jako klasika listové.



Potřebujeme:

400 g celozrnné špaldové mouky polohrubé (nedávejte hladkou, moc se to pak lepí)
1 kelímek kvalitního bílého jogurtu
1 kostka másla
1 vejce do těsta (a druhé vajíčko na potření)
špetka soli
1 prášek do pečiva bez fosfátů

Náplň:

oloupaná jablka nastrouhaná na hrubém struhadle (cca 6 - 10 jablek podle velikosti)
mletá skořice podle chuti
hrst sekaných vlašských ořechů
pokud jsou jablka kyselá, přidejte třtinový cukr podle chuti (1 - 3 lžíce) nebo trochu medu


Postup:

Na vále vypracujeme těsto. Má být tak akorát, ani řídké, ani husté. Vložíme ho na hodinu do ledničky a připravíme si náplň z jablek. Po hodině těsto vytáhneme a rozdělíme na dvě části. Každý kus vyválíme na sílu cca půl centimetru. Vyválený ovál těsta potřeme trochou rozpuštěného másla (ne až ke krajům) a navrstvíme jablečnou náplň. Potom závin zavineme do tvaru nohavice, konce složíme a opatrně jej přeneseme na plech vyložený pečícím papírem. Pokud si nejste jistí, tak závin překulte na čistou utěrku a přeneste ho na plech na utěrce. Povrch závinu potřeme rozšlehaným vajíčkem. Plech se dvěma nohavicemi závinu vložíme do vyhřáté trouby na 170 stupňů a pečeme, až je povrch zlatohnědý. Krájíme až vychladne. Cukrožrouti (jako můj muž a děti) si ho ještě hezky pocukrují :).






neděle 16. září 2018

Keramické trhy v Kunštátu a vatovec




Nejdříve se musím omluvit všem, kdo jste v Kunštátu letos hledali můj stánek. Ještě o prázdninách jsem si říkala, že to časově nějak zvládnu a našiji sortiment vhodný na tento typ akce. No nezvládla jsem to. Ó jak ráda bych se občas naklonovala. Zatím to nepovolili, takže smolík a ručičky máš Hani jen dvě :D.






Nakonec jsem se na trzích přece jen objevila aspoň jako návštěvník. Moje maminka totiž nutně potřebovala dokoupit keramické kořenky. Co bych pro ni neudělala. Nakonec nás jely dvě auta. Počasí vyšlo tento rok parádně. Lidí tam bylo neskutečné množství. Atmosféra ovšem supr a oko se nestíhalo kochat. Nabídka je každý rok pestrá. Od barevných kýčů, až po minimalismus.










Po loňském objevu keramických domečků jsem myslela, že mě nic nového tolik nenadchne. Nakonec se něco málo našlo. Třeba tyto jemné, malinkaté hrníčky na kávu.




Tato modrobarevná kolekce keramiky bylo taky nádherná, ale na mě příliš divoká. Kouzelní byli ptáčci a vůbec tam toho bylo moc, ale všechno jsem v té tlačenici fotit nestíhala.







Zmiňované domečky pan keramik místy trochu přibarvil. A proč ne. Žlutá frčí.





Sobotní krásný den jsme večer s mužem zakončili návštěvou malého festivalu malých pivovarů. Pivo moc nepiji (jsem spíš na víno), ale speciály ráda ochutnám. A třeba Lucky Bastard byl dobrej moc. A ráno hurá na chalupu zasadit jahody a ogrilovat si obídek. Na zahradě na nás čekal tento krasavec. Vatovec obrovský. Měl v průměru 25 cm a zítra z něj budou řízky k večeři.




Opravdu není návštěva, aby nás tam něco nečekaného nepřekvapilo. Domů jsme dovezli další bednu jablíček. Mám hotový mošt a z trouby voní štrůdl. Tak dobrou noc. Jdu odpadnout. Utahaná jako kotě a šťastná jako blecha.






středa 12. září 2018

Pomazánka z lichořeřišnice a tak ...

Vysela jsem si na jaře lichořeřišnici a celé léto sklízím. Květy a listy. Lichořeřišnice je skvělá jedlá bylina, která s přehledem umí zatočit třeba se streptokoky nebo stafylokoky. Je silným přírodní antibiotikem. Zabírá i tam, kde běžná atb selhávají. Lečí záněty v celém těle a má řadu dalších pozitivních účinků na naše těla. Jako bonus, mohou ji i těhotné a kojící ženy. Předávkování nehrozí. Když měl malej v létě angínu, baštil květy. A s podporou bylinkových čajů jsme to zvládli bez antibiotik. Muže jsem kurýrovala také z horeček a bolesti v krku. Tam jsem nasadila tvrdší kalibr. Tinkturu z listů lichořeřišnice.




Květy chutnají nejlíp. trochu jako pikantní kedlubny. Dají se jíst celé jen tak nebo třeba na chleba s máslem. Listy jsou super do salátu nebo z nich můžete udělat pomazánku.




Recept je velmi jednoduchý. Plnou hrst listů lichořeřišnice nakrájíme nadrobno. Ideálně keramickým nožem. Bylinky nemají kov rády. Přidáme malou červenou cibulku na kostičky, dvě kostky lučiny, sůl a pepř. Na zjemnění můžeme přidat 2 lžíce másla, nebo majonézy (sojanézy). Já jsem přidala (trochu prasácky) tavený sýr, který není vůbec zdravý a normálně ho nejíme, ale chuťová paměť je potvora a představa taveňáku mě několik dní pronásledovala, až jsem podlehla :).




Tinkturu je možné dělat z listů, květů i semen. Já jsem si ji udělala z listů. Do čisté sklenice jsem navrstvila listy a zalila slivovicí, tak by byly všechny lístky ponořené. Můžete použít jakýkoliv čistý alkohol v koncentraci alespoň 50%. Tinktura pak musí ležet asi měsíc v temnu. Potom se scedí uloží do ledničky. Užívá se po kapkách nebo lze lžičkou tinktury vykloktat.




Letos se mi do ní s velkou chutí pustili dřepčíci a skoro celou ji sežrali. Zachránila jsem ji popelem z kamen. Celou rostlinu jsem důkladně posypala a opravdu to zabralo. Za 14 dní byli dřepčíci pryč a lichořeřišnice celá krásně obrazila. Tip s popelem jsem vyčetla v jedné zahradnické diskusi na facebooku. Chvála FB skupinám a kamnům na chalupě.

neděle 2. září 2018

Švestka a jablíčka


Chalupaření se nám pěkně dostává pod kůži. Všechny ty obyčejné věci jsou jako pohlazení po duši. Polínka praskají v kamnech, nádobí se myje v lavoru a nohy jsou ve starých vietnamkách neskutečně špinavý a šťastný.




O víkendu jsme se na chalupě rozloučili s prázdninami. Bylo nás pět dospělých a pět dětí, což je maximální kapacita lůžek naší chaloupky. Tolik šikovných rukou se muselo zneužít (muhehe) a tak chlapi pokáceli dvě staré švestky a protože jsou straaašně šikovní, tak ze švestkových kmenů nařezali nové lavičky a špalky k ohništi, co máme v zahradě nahoře u lesa.





Švestkové dřevo má nádhernou barvu a je pěkně tvrdé, tak doufám že nám vydrží. Posezení jsme hned otestovali a upekli kuřata v popelu. Recept jsme zkoušeli poprvé minulý rok a je to děsně dobrý. Jak na ohnivý kuře najdete tady.




Jako správní kapitalisti zneužívající dětskou práci jsme potomky, kteří udrží v ruce sekeru, pověřily zpracováním zbytků dřeva. Nasekaly toho takovou hromadu, že nám skoro zmizely okna od chalupy.





Ženská polovina česala letní jablíčka. Jsou tak šťavnatý, barevný a neskutečně dobrý. Je to nádhera. Natahovat se po nich z žebříku a skládat je do bedýnek jedno po druhém.





Zajímavé je, jak pomalu plyne na chalupě čas. Ten rozdíl vnímám jako velký. Doma nebo v práci se jeden ani neotočí a je zase večer. Tam ne. A přitom se pořád něco dělá a děje. Pocit vnitřního klidu není vůbec žádné klišé, ale moje chalupářská realita.




Zítra ráno to vypukne v poněkud jiném režimu. Pro nás září díky ScioŠkole neznamená stres. Žádné kufříky do výtvarky, hromady sešitů a hnusné plastové obaly. Vyřídili jsme jen šalinkarty. Oba se do školy těší. Malej velkej se dokonce nechal slyšet, že si letos vyžádá hodinu matiky navíc. U dítěte, které mělo díky bývalé státní škole takový blok, že při předložení jakýchkoliv matematických příkladů břečelo, je to změna neskutečná. Protože když se chce, tak to jde. I bez známkování, bez vyhrožování a podobných nesmyslů. Hrozně bych přála všem dětem takovou školu mít. Snad to tak jednou bude. Já tomu pevně věřím.




Prozatím všem dětem, prvňáčkům zvláště, přeji vykročení pravou nohou. A mějte s námi dospělými trpělivost. Někdy nám to fakt trvá a umíme být neskutečně zabednění :))).




čtvrtek 23. srpna 2018

Makový koláč (bez cukru a mouky)



Recept jsem našla v časopise. Splňovat požadavky nejen na "bez cukru", "bez mouky", ale navíc z lokálních surovin. Navíc je fakt easy.

Večer jsem ho upekla a hodila rychlou fotku na IG do stories. Napsalo si o něj během chvilky tolik lidí, že jsem ho musela dát na blog :).

Potřebujeme:

200 g mletého máku
200 g tvarohu ve vaničce (já dala celou vaničku - 250g, protože co s 50g zbylého tvarohu a plýtvání nesnáším)
300 g nastrouhaných oloupaných jablíček (vážím až hotovou hmotu z cca 4-5 jablek)
4 vejce
3 lžíce medu
2 lžičky prášku do pečiva bez fosfátu
1 lžička vanilkového extraktu

Postup:

Troubu předehřejeme na 170 stupňů. Kulatou formu na koláč vyložíme pečícím papírem. Oddělíme žloutky od bílků. Bílky vyšleháme se špetkou soli na sníh. Žloutky vymícháme spolu se všemi ostatními přísadami do hladkého těsta a nakonec opatrně a jemně vmícháme sníh z bílků. Vlijeme do formy. Uhladíme povrch a pečeme v troubě cca 45 - 60 minut.

Po upečení necháme vychladnout. Zkoušela jsem ještě teplý a říkala si, že to jde. Ale dnes, po noci v ledničce, se uležel a vychlazený je vynikající.