sobota 18. listopadu 2017


WORKSHOP III

Tak mám takový dojem, že udělat workshop byl jeden z nejlepších nápadů mého života. Hned po vzít si svého muže, pořídit si děti, koupit si kočku a psa.



 
 

Dnes proběhl v pořadí třetí workshop SEW4HOME. Šily jsme a vyšívaly vánoční látkové ozdoby. Opět se mi sešly úžasné dámy. Veselé, komunikativní a šikovné. Je to tak nabíjející.








Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí. Třeba že v Brně máme "Klub přátel městské hromadné dopravy" a že bych si měla vyšlápnout Lysou horu. Nechybělo něco na mlsandu. Tentokrát to byl linecký koláč s jablky.


 

A nechyběly dárečky. No jak říkám. Samé úžasné dámy a ještě mě rozmazlují. Mmch. mandličky už padly. Rodina se o ně před chvílí poprala :).






Další workshop bude v lednu, zaměřený na patchworkové polštáře. Už se na něj ptáte, ale termín budu vědět až po vánocích, tak prosím o trpělivost.


Krásný večer a děkuji dámy <3.


Hanka

pátek 17. listopadu 2017

INDÍVO


Kosmetické články moc nepíšu. Vlastně skoro vůbec. Tady ale musím udělat vyjímku. Česká  přírodní organická kosmetika značky Indívo si ji zaslouží. Objevila jsem ji na jaře na Lemarketu. Za značkou Indívo stojí Petra a Martin. Manželé, kteří se do výroby kosmetiky zcela ponořili. Velkou část bylin si dokonce sami pěstují nebo sbírají. Při rozhovoru s nimi je Vám jasné, že oni přírodu opravdu žijí. Na jejich příběh mrkněte tady.




Vybrala jsem si tři produkty. Nejvíc mě uchvátil "Šlehaný balzám růže Otto". Jeho konzistence je tak lehká, skutečně našlehaná. A ta vůně... Jako stolisté růže na zahradě mojí maminky. Všechny suroviny jsou čistě přírodní z ekologického zemědělství. Po čtrnácti dnech používání mám pocit, že se mi skutečně zjemnily vrásky.




Na pokožku celého těla testuji máslo s levandulí a vanilkou. To má hutnější konzistenci, ale nanáší se dobře, protože při roztírání povolí teplotou těla. Vůně je jemná a velmi příjemná. Na pokožce vydrží tělové máslo dlouho a není mastné. Levanduli mám strašně ráda. Je to fascinující bylinka, ke které se stále vracím. Vanilka její silné aroma zjemňuje. Je to skvělá kombinace, která by mě nenapadla. Petra z Indíva má můj obdiv.





Přírodních deodorantů jsem vyzkoušela už celou řadu. Když jsem před pár roky skončila s klasickými antiperspiranty a začala zkoušet ty šetrné, pochopila jsem, že to bude muset být kompromis. Je to logické. To, že se nepotíte, což je pro tělo velmi důležitá funkce, je zásluha veliké hromady chemických látek. A když zjistíte co jsou zač a co s Vámi dělají, už je nebudete nikdy chtít.




Phyto deodoranty z Indíva žádné ošklivé látky neobsahují. Geránium - grep je krásná, svěží, až jemně štiplavá vůně. Po nastříkání je nutné nechat podpaží oschnout. V průběhu dne můžete nanést opakovaně. Deodorant neomezuje pocení, ale nepříjemný zápach.




Na celou nabídku mrkněte na e-shop Indíva. Doporučuji ještě mýdlo s černým jílem na problematickou pleť. To už ale máme s Haničkou skoro spotřebované a budu muset objednat další. Je skvělé.




Balíček dorazil dokonale zabalený a nádherně voňavý. Krémy i deodoranty jsou ve skleněných lahvičkách. Jsem moc ráda, že se nabídka přírodní kosmetiky rozšiřuje a je po ní poptávka. Je to důkaz toho, že se čím dál víc lidí obrací zpátky k přírodě. To mě opravdu blaží na duši.

Přeji krásný večer a udělejte si radost u Indíva ...

Hanka

úterý 14. listopadu 2017

"Tak to teď ušetříš, ne?"


"Když šiješ ze starýho oblečení?" Říká mi jeden den kamarádka. Neušetřím, spíš naopak. Představa, že šití a přešívání starých věcí je ekonomicky výhodnější, je mylná. A to z několika důvodů. U většiny výrobků není nejdražší položkou materiál, ale PRÁCE. To je něco, co často českým zákazníkům nedochází. Další co je potřeba si uvědomit je fakt, že když vystříhávám z použitého oblečení něco nového, je tam poměrně malá výtěžnost. Například z pánských riflí vystříhám max. 3 chňapky. Z jednoho metru nové látky vystříhám cca 12 chňapek. Cena riflí v sekáči je zhruba stejná, jako cena metru bavlněné látky. AHA... Použitý textil musím také vyprat, usušit a vyžehlit. A nejdřív ho musím objevit. To všechno stojí čas.




"To by mě nenapadlo, napiš o tom na blog", říká mi kamarádka. Tak Vám to píšu. Pro mě je ten hlavní a podstatný důvod příroda. A udržitelnost. A šetření zdrojů. Věděli jste, že použitý textil se ve velkém vyváží do Afriky, kde se s ním čile obchoduje. Žádná charita. Afrika už je zaplavená sekáčem z Evropy a některé země dokonce zakázali dovoz použitého textilu z Evropy...




Připadá mi prostě víc než důležité trošku pootočit svůj pohled na svět a na přírodu. Trošku se zajímat a sbírat informace. Proto stříhání a přešívání. Proto upcycling.




Na e-shop dnes přistály čtyři nové chňapky ušité ze sekáčových riflí. Paradoxně na mě působí luxusněji než chňapky z nové látky. Byl by to krásný dárek pro vědomého přítele, přítelkyni...


 
 
V upcycling režimu najdete na e-shopu taky tyto vánoční hvězdičky z šedé melírované mikiny, vylepšené ruční výšivkou.
 
 
 
 
Nebo tyto vlněná srdíčka ze staré kostkované látky a knoflíků  ze zrušené krejčovské dílny. Na stromečku jim to bude neskutečně slušet.
 
 
 
 
Upcycling výrobků je u SEW4HOME už pěkná hromádka. A jsem strašně ráda, že se Vám líbí a prodávají se. S radostí sleduju, jak spřízněných duší přibývá.
 
 
 
 
Na všechny výrobky z recy látek se můžete mrknout a objednat je tady :))).
 
 
 
 
H.

čtvrtek 9. listopadu 2017

Patchworkové polštáře


Dva dny v dílně teď patřily těmto šesti novým polštářům. Každý z nich je originální kousek a každý je trochu jiný. Vymazlila jsem je koženými nášivkami a děsně jim seknou. A jako bonus - výplň do polštáře v ceně. A to se vyplatí.









Bude to luxusní vánoční dárek. Polštáře jsou kvalitně a pečlivě vypracovány. Pokud Vás patchwork hodně zajímá, můžete se v lednu těšit na další workshop s tématem patchworkový polštář. Polštáře můžete objednat tady .

Krásný čtvrteční večer všem a sešívání ZDAR :).

úterý 7. listopadu 2017

Candy Cane a co tak jako dělám začátkem listopadu...




Sladké hůlečky patří k Vašim oblíbencům už několikátou sezónu. Jsou jednoduché, tak tradiční a přitom chic. Právě jsem naskladnila letošní várku. Objednat můžete tady.




Candy Cane mají hlubokou tradici, která sahá až do roku 1670. Pochází z Německa, i když si je spojujeme spíše s Amerikou. Tuto typickou cukrovinku vymyslel sbormistr v katedrále, kterého na vánoční dlouhé mši rušily děti. Zbytek si asi domyslíte. Evidentně se výchovné metody opakují skrz staletí stále dokola :). Červená symbolizuje krev Ježíše Krista a bílá jeho čistotu.




Co je nového? Makám jako ďas včetně víkendů. Jediné co si neodepřu je alespoň obden ranní les se Simonem. Bohužel nám v domě, o dvě patra výš, hárá borderka, takže sexuální napětí v naší domácnosti se dá krájet. Pes nežere a venku je jak padlej na hlavu. Tento týden jsem musela po velice dlouhé době vytáhnout vodítko.




O víkendu se ale odpojím od práce a pojedeme s Radkem na Vysočinu, užít si s našimi kamarády z RR sportu. Moc se těším. Do konce týdne se můžete ještě těšit na první novinky do kuchyně a obýváku. Kdo hledá dárek pro kamarádku, maminku nebo tchýni, určitě si do vánoc něco u SEW4HOME vybere.

Hezký večer všem.

Vaše Hanka

neděle 5. listopadu 2017

WORKSHOP II - vánoční ozdoby




Včera proběhl druhý workshop u SEW4HOME. Šili jsme vánoční ozdoby. V dílně se sešlo pět a půl účastnic. Nejmladší účastnici Klárce, bylo jen 15 roků a tak dorazila s maminkou. Maminka nešila, jen Klárce fandila a občas něco přidržela nebo přežehlila. Hodně zavazující pro mě je, že některé účastnice přijedou z velké dálky. Včera jedna až z Kladna a vzala sebou i manžela s jejich chlapečkem. Ten s kočárkem brázdil Brno, aby maminka mohla tvořit. Úžasný.






Všechny dámy a slečna se vrhly s nadšením do tvorby. Nitě a odstřižky jen odletovaly. Panovala ta správná pracovní atmosféra. Chvilkami se živě diskutovalo a chvilkami zavládlo ticho plné soustředění. Prostě přesně tak jak to má být, když se sejdou ženy se stejnou vášní.






Tvořily se srdíčka, hvězdičky, domečky a mochomůrky. Taky se vyšívaly vločky a okýnka na domečky. Bohužel se brzy stmívá, světlo je špatné a taky jsem byla v jednom kole, tak na focení nebylo moc času. Ale na kafíčko a závin s jablíčky se chvilka našla. Musím si svoje žákyně rozmazlovat :).


 
 
Nostalgií byl pro mě Klárčin šicí stroj. Na Veritasce jsem realizovala svoje první pokusy se šitím, ještě na základce. 
 
 
 
 
Bylo to krásné odpoledne a já se těším za čtrnáct dnů na další nadšené účastnice workshopu s číslem III.
 

sobota 28. října 2017

Žítkovské bohyně a piškot s malinami vobráceně


Vobráceně jsem to měla i s bohyněmi. Nejdřív jsem v létě navštívila Žítkovou a soukromé muzeum v domečku, kde žila a bohovala poslední bohyně, paní Irma. Psala jsem o tom tady. A teprve na podzim jsem se pustila do čtení.




Přečetla jsem knížku od Kateřiny Tučkové "Žítkovské bohyně" a pak od pana Jiřího Jilíka "Žítkovské čarování". Od Katky jsem četla "Fabriku", která se mi strašně líbila. Je psaná na základě informací z archivů a dokreslená příběhy několika postav, tak jak si Kateřina myslela, že se mohly skutečně stát. Mám historii strašně ráda a "Fabrika" mi pomohla lépe pochopit moje Brno.




Zpátky k bohyním. Bohyně ze Žítkové jsou fenomén Moravských Kopanic. Oblasti, která byla staletí odříznutá od zbytku světa. Život tam byl tvrdý a s nikým se nemazlil. Možná to byl jeden z důvodů, že tu odpradávna byly. Ženy, vědmy, čarodějnice, bylinkářky. Uměly léčit, věštit, předvídat, přivést lásku, zažehnat bouřku, rovnat spory, ale i uškodit. Byly uctívány i nenáviděny. Vrchnost se jich bála. Za většiny režimů byly pronásledované, týrané, vězněné a upalované. Definitivně je zničil komunistický režim. Jediní, kdo nad nimi držel ochranou ruku, byli nacisté. To všechno a mnohem víc, v knize najdete. Děj je popisován pohledem Dory, neteře bohyně Surmeny. Osudy obou žen jsou víc než napínavé a pohnuté. Jsou skoro neuvěřitelné. Místní o nich dodnes neradi mluví s cizími a mají jejich památku v posvátné úctě.






"Žítkovské čarování" s podtitulem "Pravdivý příběh žítkovských bohyní" je sbírka všeho, co se podařilo o bohyních autorovi zjistit. S poslední z nich, Irmou Gabrhelovou se autor dokonce sám setkal. Pokud Vás toto téma zajímá, tak doporučuji, pro doplnění informací.





Jediné co autorce "Žítkovských bohyní" musím vytknout a na druhou stranu to naprosto chápu, je, že příběhy jednotlivých postav přeházela a pozměnila. Důvodem bylo zachování alespoň částečné anonymity postav. Jak jsem se zmínila, v Žítkové je to citlivé téma a místní Kateřině Tučkové publicitu, kterou její kniha Žítkové přinesla, vyčítají.




A nakonec vobrácený piškot s malinami. Vobrácený je proto, že se nešlehají žloutky s cukrem a bílky zvlášť, ale šlehají se bílky s cukrem a pak se přidají žloutky a mouka. Ušetříte jednu mísu při přípravě a hlavně je piškot krásně nadýchaný a měkoučký, i bez prášku do pečiva. Recept mám od mojí maminky.

Potřebujeme:

6 vajec
240g krystalového cukru
240g hladké mouky
6 lžic oleje
špetka soli

Postup:

Oddělíme žloutky od bílků. Bílky s cukrem a solí vyšleháme v mixéru do sněhu, pak přidáme žloutky, olej a nakonec opatrně vmícháme mouku. Vlijeme na plech a urovnáme stěrkou. Pečeme na 180 st. ve vyhřáté troubě. Množství těsta je na jeden veliký plech v silnější vrstvě nebo na dva menší plechy v tenké vrstvě.

Dnes jsem na piškot natřela lučinu utřenou s cukrem a vanilkou. Z mražených malin ze zahrady a želatiny byla vrchní vrstva. Strašně dobrý. Nedožilo to večera :D.