V járku? Pod slámou!

Chalupářská sezóna zahájena. Vymetla jsem poprvé v tomto roce kamna a zatopila jsem v kuchyni. Kdo sleduje naše chalupaření, může zajásat. Je tu první report.

Dvorku kralují narcisy, tulipánky se teprve chystají. Zahrada je plná sedmikrásek, fialek, popence a plicníku. Bylinkářův ráj. Bohužel na ně nebyl čas. Kdo chce sklízet, musí totiž hlavně zasít! Letos jsem se rozhodla vyzkoušet permakulturní způsob pěstování brambor. Místo v hlíně, pod slámou. Prý je to metoda pro líné sedláky. Ha ha, tak do toho jdeme. To byste ale neřekli, co je za problém sehnat balík sena. Mám ovšem nejúžasnějšího tatínka, který mi dva sehnal. Děkuju tati <3. Když jsem slámu vytáhla a začala zasypávat naklíčené brambory hned to vzbudilo zájem sousedů. Ano, i u nás na chalupě máme Kelišky. A jednu obvzláště Keliškovatou. V současné době nás má jako na dlani, protože nový soused, který má zahradu mezi námi, bude dělat nový plot a ten starý sundal i s keři, které jí bránili v soustavném monitoringu. Tak teď monitoruje sázení brambor :D.

Držte nám palce. Jsem strašně zvědavá. V nejhorším budeme bez brambor, nic horšího se stát nemůže, říkám si. Ale ve skutečnosti chci brambory jak granáty a výnosy jak v Rusku. Je to jasný?Tam měli všechno balšóje. Pamětníci ví.

Do hlíny jsem stihla zaset taky hrášet, pastiňák, petržel, roketu, fazole, mrkev, řepu, ředkvičky a měsíček. Příští neděli pokračuju. Záda a zadek cítím ještě teď, ale rejpání v hlíně je moje.

Každá návštěva nám nachystá nějaké překvapení. Tentokrát to byla invaze majek fialových. Byly všude. Snad se postupně přestěhují, třeba k druhému sousedovi, který tam zatím nemá ani jednu. No jo, nepřestěhují. Jeho zahrada je totiž dokonalá (narozdíl od té naší). Travička jak na golfu, záhonky podle pravítka. Všechno natřený a srovnaný. Občas s mužem stojíme a vzdycháme přes plot. Mají to opravdu krásné. Ale není to hmyzu friendly. My asi nebudeme nikdy mít zahradu jak z katalogu. Nám to nejde. Muž mi říká, dívej ta prasklina na sklípku, měl bych to opravit. Jenomže v té prasklině jsou včelky samotářky. Vyklidíme ten dřevník? Nejde to, vždyť se tam líhnou roháči. V pumpě má asi hnízdo sýkorka. Co s tou pláňkou švestky co nám roste uprostřed záhonu, vykopeme ji? No jo, když zrovna začíná kvést, to jí nemůžeme udělat. A ta hromada proutí? Vidělas těch ještěrek? S náma je to těžké. Je mi líto i pavouků, co po zimě vymetám z rohů v chalupě.

Keramické trhy v Kunštátu a vatovec

Nejdříve se musím omluvit všem, kdo jste v Kunštátu letos hledali můj stánek. Ještě o prázdninách jsem si říkala, že to časově nějak zvládnu a našiji sortiment vhodný na tento typ akce. No nezvládla jsem to. Ó jak ráda bych se občas naklonovala. Zatím to nepovolili, takže smolík a ručičky máš Hani jen dvě :D.

Nakonec jsem se na trzích přece jen objevila aspoň jako návštěvník. Moje maminka totiž nutně potřebovala dokoupit keramické kořenky. Co bych pro ni neudělala. Nakonec nás jely dvě auta. Počasí vyšlo tento rok parádně. Lidí tam bylo neskutečné množství. Atmosféra ovšem supr a oko se nestíhalo kochat. Nabídka je každý rok pestrá. Od barevných kýčů, až po minimalismus.

Po loňském objevu keramických domečků jsem myslela, že mě nic nového tolik nenadchne. Nakonec se něco málo našlo. Třeba tyto jemné, malinkaté hrníčky na kávu.

Tato modrobarevná kolekce keramiky bylo taky nádherná, ale na mě příliš divoká. Kouzelní byli ptáčci a vůbec tam toho bylo moc, ale všechno jsem v té tlačenici fotit nestíhala.

Zmiňované domečky pan keramik místy trochu přibarvil. A proč ne. Žlutá frčí.

Sobotní krásný den jsme večer s mužem zakončili návštěvou malého festivalu malých pivovarů. Pivo moc nepiji (jsem spíš na víno), ale speciály ráda ochutnám. A třeba Lucky Bastard byl dobrej moc. A ráno hurá na chalupu zasadit jahody a ogrilovat si obídek. Na zahradě na nás čekal tento krasavec. Vatovec obrovský. Měl v průměru 25 cm a zítra z něj budou řízky k večeři.

Opravdu není návštěva, aby nás tam něco nečekaného nepřekvapilo. Domů jsme dovezli další bednu jablíček. Mám hotový mošt a z trouby voní štrůdl. Tak dobrou noc. Jdu odpadnout. Utahaná jako kotě a šťastná jako blecha.

Švestka a jablíčka


Chalupaření se nám pěkně dostává pod kůži. Všechny ty obyčejné věci jsou jako pohlazení po duši. Polínka praskají v kamnech, nádobí se myje v lavoru a nohy jsou ve starých vietnamkách neskutečně špinavý a šťastný.

O víkendu jsme se na chalupě rozloučili s prázdninami. Bylo nás pět dospělých a pět dětí, což je maximální kapacita lůžek naší chaloupky. Tolik šikovných rukou se muselo zneužít (muhehe) a tak chlapi pokáceli dvě staré švestky a protože jsou straaašně šikovní, tak ze švestkových kmenů nařezali nové lavičky a špalky k ohništi, co máme v zahradě nahoře u lesa.

Švestkové dřevo má nádhernou barvu a je pěkně tvrdé, tak doufám že nám vydrží. Posezení jsme hned otestovali a upekli kuřata v popelu. Recept jsme zkoušeli poprvé minulý rok a je to děsně dobrý. Jak na ohnivý kuře najdete tady.

Jako správní kapitalisti zneužívající dětskou práci jsme potomky, kteří udrží v ruce sekeru, pověřily zpracováním zbytků dřeva. Nasekaly toho takovou hromadu, že nám skoro zmizely okna od chalupy.

Ženská polovina česala letní jablíčka. Jsou tak šťavnatý, barevný a neskutečně dobrý. Je to nádhera. Natahovat se po nich z žebříku a skládat je do bedýnek jedno po druhém.

Zajímavé je, jak pomalu plyne na chalupě čas. Ten rozdíl vnímám jako velký. Doma nebo v práci se jeden ani neotočí a je zase večer. Tam ne. A přitom se pořád něco dělá a děje. Pocit vnitřního klidu není vůbec žádné klišé, ale moje chalupářská realita.

Zítra ráno to vypukne v poněkud jiném režimu. Pro nás září díky ScioŠkole neznamená stres. Žádné kufříky do výtvarky, hromady sešitů a hnusné plastové obaly. Vyřídili jsme jen šalinkarty. Oba se do školy těší. Malej velkej se dokonce nechal slyšet, že si letos vyžádá hodinu matiky navíc. U dítěte, které mělo díky bývalé státní škole takový blok, že při předložení jakýchkoliv matematických příkladů břečelo, je to změna neskutečná. Protože když se chce, tak to jde. I bez známkování, bez vyhrožování a podobných nesmyslů. Hrozně bych přála všem dětem takovou školu mít. Snad to tak jednou bude. Já tomu pevně věřím.

Prozatím všem dětem, prvňáčkům zvláště, přeji vykročení pravou nohou. A mějte s námi dospělými trpělivost. Někdy nám to fakt trvá a umíme být neskutečně zabednění :))).

Polívka z plevele 

Znáte šruchu zelnou? Určitě jo. Máte ji na záhonku a snažíte se jí zbavit. A přitom ji můžete prostě sníst. Třeba v polívce :).

Šrucha není žádný nicotný plevel, ale zásobárna vitamínů a minerálních látek, která roste bez okopávání, hnojení a pravidelné zálivky. Není to sranda? Snažíme se piplat exotické rostlinky v našem mírném pásu a přitom přehlížíme poklady co tu rostou jen tak.

Na chalupě jsem jí hezky vyplela ze záhonu, oprala a šup s ní do polívky.

Recept:

Svazek šruchy
1 cibule
2 brambory
2 mrkve
1/4 celeru
sůl a pepř
zakysaná smetana
olivový olej

Cibulku nakrájíme na kostičky a orestujeme ji na 3 lžících olivového oleje. Potom přidáme brambory, mrkev a celer (očištěné a nakrájené na kostičky). Nakonec přidáme nasekanou šruchu. Osolíme, opepříme a zalijeme 1,5 litrem vody nebo lépe zeleninovým vývarem. Až je zelenina měkká, zahustíme smetanou a dochutíme solí.

Na chalupě nevedeme dokonalý anglický trávník, ale dokonalý bylinkový trávník. Nemusím tak pro bylinky do lesa, ale rostou mi přímo na zahradě. Jitrocel, sedmikrásky, mochna, pampeliška, řepík a třeba černohlávek. Z toho je moc dobrý čaj na imunitu.

Na záhon jsem vysela lichořeřišnici. Bohužel se mi do ní pustili dřepčíci, kterých je díky suchu letos mraky. Pár květů jsme snědli pěkně za syrova, ještě než zaútočili.

Něco z listů se podařilo ještě zachránit a budu je nakládat na tinkturu. Lichořeřišnice umí zatočit i se stafylokoky.

Přes invazi mandelinek máme krásné brambory a taky červená řepa a mrkev jsou luxusní. Sklidili jsme červenou cibuli a příští rok toho bude mnohem víc :).

Jako bonus jsme při hloubení základů pro zídku našli tohle kameninové krmítko pro králíky a bezvadném stavu. Pasovali jsme ho na pítko pro ptáčky.

U všech rohatejch !

Říkala jsem si, že nebudu přece psát o každém víkendu na chalupě. Že to bude nuuuda. Jenomže. Tam je Vám tak krásně. Povedlo se pár fotek a nakonec přišla rohatá návštěva. Já musím :)

Okopala jsem záhonky. Kvete bršlice (nejen ta). Uvařili jsme s malou na kamnech polívku s koprem (ze zahrádky) a kefírem. Makám na novém bylinkovém záhonu. Hráli jsme Uno. Spálila jsem si záda. Grilovali jsme rajčata, hermelín, topinky a k tomu měli salát z laskavce, rukoly a z lístků červené řepy (ze zahrádky). Obrali jsme mandelinku z brambor. Muž kosil kosou (děsně sexy u toho je). Malej posekal hromadu dřeva. Chytla jsem z rýče a lopaty poprvé tenisový loket (hm, bolí to). Chodila jsem zase bosá a vstávala v šest, aby mi neušel ranní koncert v zahradě. Natrhala jsem bez na sirup a dobromysl, meduňku a libeček na sušení.

Když jsme balili a uklízeli na dvorku, přišla se na nás podívat rohatá návštěva. Měla jsem z něj málem infarkt. Na fotkách to nevynikne, ale Rohatec je opravdu obří.

Naše chalupa a zahrada je permakulturní. Přebíráme ji po rodičích manžela, kterým už síly nestačili a je tam díky tomu spousta zanedbaných zákoutí, hromad ztrouchnivělého dřeva a kamení. Na takové zahradě se pak daří rozmanité fauně. Dokonce jsme nechali záměrně jednu část zahrady neposekanou a necháváme ji zarůst, protože jsme zjistili, že se to tam hemží nádhernými a pěkně tlustými ještěrkami. Na současné poměry máme všude plno hmyzu a tím pádem se tam drží ptáci. Jejich ranní koncerty jsou úplným balzámem na duši. Mám tam pocit, že svět je ještě v pořádku.