SUMMER CAMP 2018 aneb naše bláznivá dovolená s RR

Budu se opakovat, ale fakt mě ani ve snu nenapadlo, jakou velkou změnou prošla naše rodina, když jsme si pořídili Simona. Rhodéský ridgeback je mezi psy výjimečné plemeno. Dokáže přitahovat lidi a otevírat dveře. Díky Simonovi jsme poznali klub RR Sport v čele s Šárkou a Petrem, kterým vděčíme za naše úžasné zážitky. A nejen jim. Asi padesát lidí ze všech koutů republiky se sebere a jede si spolu se svými RR užít šílený týden. V tom nejlepším slova smyslu.

Letošní Camp se konal v Bílých Karpatech. Rekreační středisko Královec leží na pomezí Česka a Slovenska, kousek od Valašských Klobouků, cca 700 m.n.m.. Příroda kolem je nádherná, přenádherná. Kousek od ubytování je rozhledna a pár kilometrů na druhou stranu po hřebeni pozorovatelna Durch. Všude krásné kochačky po kraji a hotová bylinková zahrada. Jako bonus, málo turistů :).

Najdete tady taky svobodný les, který skupina dobrovolníků vykoupila od státu a nechává ho žít svým životem. To je naprosto super a vím, že podobných lesů vzniká víc a světe div se, nemají v nich žádné problémy s kůrovcem.

Co jsme tam teda celý týden dělali? Každý den je jiný program. Střídají se dny pro lidi a dny pro psy. V neděli psi běhali závod za střapečkem, který je natažený na laně a měří se čas. pozorovat RR v pohybu je skutečný zážitek. Někteří to doslova žerou a jsou z coursingu úplně hotoví. Psí adrenalin by se dal krájet. Simon má ovšem coursing na háku a běhá podle nálady, většinou jen tréninkové běhy. Pondělí byl den soutěží, které organizuje Peťa a letošním tématem byly "Zombie". Miluji, jak to bereme zodpovědně a jsme prakticky všichni v kostýmech. Strašně se u toho nasmějeme a u soutěží vyblbneme. Pro pobavení vkládám manželský zombie pár Skokanů.

V úterý byl den psích aktivit. Trochu provětráme našim zrzounům mozkové závity. Přemýšlení totiž psy vyčerpá mnohem víc než pohyb.

Středu šéfuje Láďa. Téma bylo "Starý Řím" a masky byly famózní. Soutěžilo se nejen ve sportovních, ale i vědomostních disciplínách a potrápil nás dokonce latinou. Níže je společná fotka v kostýmech. Sice nám většinu dne pršelo, ale to nás vůbec nezastaví. Koncentrace Kleopater a Césarů byla vysoká. Mě můžete odhalit v přední řadě v masce bohyně Flóry. Z místní květeny jsem si upletla velký věnec.

Ve čtvrtek se konaly sranda agility závody. Se Simonem jsem vyhrála první místo v kategorii veteránů. Čtete dobře. Simon už byl zařazen do veteránů. Bože zastavte někdo čas... A v pátek byl dogtreck. Ten jsem šla s kamarádkou Ivkou a její Miuškou. Asi 15 km trasu v hornatém terénu se závěrečným smrtelným výstupem jsme zvládli v čase 2:21 hod a obsadily spolu krásné druhé místo.

Přes den se soutěžilo a v noci povídalo, pilo, zpívalo, jedlo a tancovalo. Bylo i selátko a stihlo se vypít třináct beček piva. No uvítala bych ještě týden na zotavenou. Tělesně jsem k.o., ovšem hlavu jsem si vyčistila dokonale. Vzhledem k tomu, že jsem skoro celý rok zavřená sama v dílně, přesně takovou dovolenou potřebuji. Děkuji za všechna setkání a nová přátelství.

Krásně bylo. Zajeďte si tam na výlet. Zase další místo, kde jsem nechala kousíček srdce. Přesně tady na té vyhlídce...

P.S.: Děkuji za půjčení některých fotek od Michala Sedláčka

Prodloužený víkend na Slovensku (Tatry a Slovenský raj)

Protáhli jsme si uplynulý víkend na tři dny a celá rodina s babičkou, dědou, sestrou a bráchou s rodinami, zajeli na Slovensko. Lázeňská vesnička Vyšné Ružbachy byl náš výchozí bod. Sehnat pro tolik lidí ubytování nebyla sranda a zachránil nás bráchův kamarád se svojí chatou (rozuměj luxusní patrovou vilou se čtyřmi ložnicemi, dvěma koupelnami, saunou, whirpoolem a stolem, kam jsme se vešli všichni).

Odpoledne jsme se vyvezli lanovkou na Hrebienok a pokochali se vodopády Studeného potoka. Měli jsme štěstí jak na počasí, tak na naprosté minimum lidí. Malý zázrak v dnešní době. Vodopády jsou úžasné. Síla vody bere dech. Protože předtím pršelo a je květen, všechno kolem doslova bujelo zelení a tak ani polomy všude kolem nepůsobily tolik depresivně.

Slovenský Raj jsem měla v hledáčku už dlouho, protože tam jsme ještě nebyli a musím ho rozhodně vypíchnout. Děti byly absolutně nadšené a my velcí taky. Zvolili jsme trasu nahoru korytem Suchej Bielej. A byl to adrenalin. Cesta vede vyloženě potokem, kde se přeskakuje z kamene na kámen a místy se šplhá po téměř kolmých vysokých žebřících. Trasa není vhodná pro malé děti, psy (Simon zůstal s babi a dědou), starší osoby a ty co trpí závratěmi. Chce to pevnou obuv, ideálně nepromokavou a neklouzavou, kvůli nerezovým žebříkům. Byla to paráda a dolů jsme to sjeli na kolech, které se dali nahoře vypůjčit za 5 eur. Večer jsme stihli ještě koupačku v termálním bazénu.

Slovenský Raj dostává jedničku s hvězdičkou. Pokud máte děti školou povinné, chcete je odlepit od všech obrazovek a ukázat jim skutečné dobrodružství, naplánujte si sem výlet.

V neděli byla grilovačka na zahradě a odpoledne cesta zpátky do Brna s povinnou zastávkou na salaši Krajinka a nákupem korbáčků, oštěpků, koláčků a brynzy.

P.S.: Pokud jste dočetli až sem, proklikněte si na e-shop a objednejte si nějaký pěkný kousek ve slevách :).

Narozeniny a medvědí česnek

V březnu slavíme troje narozeniny. Jen jedno dítě se nám nepovedlo v tomhle měsíci a pořád nám to vyčítá. Letos vyšla rodinná oslava na tuto sobotu. A vyšlo to krásně, protože velikonoční víkend byl skutečně krásně jarní. S Haničkou jsme upekli dort. Ozdobily jsme ho sezónně mladými lístky bršlice a nesezónními borůvkami.

Po obědě, dortu a kafíčku jsme se vydali na medvědí česnek. Načasování bylo skvělé. Česneku jsme našli hromadu, byl přesně akorát. Les byl samý květ. Sněženky, jaterníky a sasanky. Nádhera veliká.

Krásně bylo. Rodina je prostě nejvíc. Kdyby tak šel trošku zbrzdit čas...

ADVENT

Ráno jsem otevřela oči a bylo krásně. Nekompromisně jsem vytáhla rodinu z pelechů na procházku. První sníh, mráz a sluníčko. Dětičky se bavily setřepáváním sněhu z větví. Domů přišly jak sněhuláci.

Nezapomněly procvičit taťku. Asi jako všude jinde je ten náš hlavně na blbiny.

 

 

Přinesla jsem z lesa pár větviček na adventní výzdobu. Dřív jsem motala věnec, ale vadilo mi, že jehličí prostě nevydrží čtyři týdny a opadá dřív, než zapálíme poslední svíčku. Tak jsem přešla na nádoby, aby bylo možné zalévat. Vloni to byla forma na biskupský chlebíček a letos vyhrála ta na bábovku. Nevypadá to vůbec špatně.

Hezký večer (my koukáme na Marťana) a přeji krásnou první adventní neděli. Užijte si ji pokud možno v klidu :).