úterý 21. června 2016

Veliké Theatrum

Miluju historii. Přímo mě fascinuje. Mám to po mamince a po mě to má Radeček. Nejraději čtu knížky postavené na reálném historickém základu. Takové je i Kaplického "Veliké Theatrum".


 
 
Jsem téměř u konce a čtu úplně se zatajeným dechem. Děj se odehrává v Praze a popisuje události kolem popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Právě dnes, je to 395 let.


 
 
Byl to jeden z nejčernějších dnů české historie. Následovalo 300 let pod nadvládou Habsburků a násilná rekatolizace. Po popravě z českých zemí uteklo asi třicet tisíc lidí. Většinou byli z vyšších vrstev, vzdělaní a majetní. Na jejich místech se pak usadili Němci.
 
 
 

 
 
 
Přemýšlím nad tím, co by se asi stalo, kdyby čeští stavové bitvu na Bílé hoře vyhráli. Kolik by se toho asi změnilo. Dojímají mě osudy hrdých českých pánů a měšťanů, kteří na popraviště kráčeli s hlavou vztyčenou.
 
 
 
 
 
 
Na dlažbě Staroměstského náměstí je 27 křížů na památku. Odsouzených bylo ve skutečnosti 28, ale Martin Fruwein spáchal ještě před popravou sebevraždu skokem do Jeleního příkopu. Přesto jeho mrtvolu nechali ještě rozčtvrtit, tak jak stálo v rozsudku.
 
 
 
 
Jestli Vás historie aspoň trochu baví, Theatrum si přečtěte. Knížka je psaná pohledem váženého lékaře Borbonia, který byl taky zatčen a souzen, ale byl mu udělen mírnější trest žaláře.
 
Každý z nás by měl občas nakouknout do dějin. Jak se lidem žilo, jaké měli podmínky. Pro nás nepředstavitelné. Nemám ráda fňukání, jak je doba těžká. Vždyť kdy jsme se měli líp?
 




Žádné komentáře:

Okomentovat