neděle 1. ledna 2017

Náš život se Simonem

První článek letošního roku je o psech. Nejen o tom našem, ale i o těch ostatních. Nosila jsem ho v hlavě dlouho. 




Joyouslly Simon Tino Libami

Příchod Simona do naší rodiny nám změnil život. A to úplně. Přinesl nám hromadu nových přátel, zážitků a lásky. Když jsme zvažovali pořízení nového psího člena rodiny, prošla jsem hromadu článků a odkazů na internetu, díky kterým jsem zjistila řadu důležitých informací, o kterých jsem přesvědčena, že je důležité, šířit je dál. Na jejich základě jsme se rozhodovali mezi pejskem z útulku nebo štěňátkem z chovatelské stanice s průkazem původu. Nakonec vyhrálo štěně s PP. Potom jsme vybírali vhodnou rasu. Shodli jsme se na velkém psovi. Malého jsme nechtěli. A musel být vhodný do bytu. Rhodéský Ridgeback bylo plemeno, o které jsme předtím moc nevěděli. Domluvili jsme si tedy návštěvu v jedné chovatelské stanici, kde měli zrovna nadílku malých zrzounků. Majitele jsme řádně vyzpovídali a za pár dnů si pak přijeli pro posledního volného pejska.

Život se Simonem

Každý kdo Simona pozná, obdivuje jeho klidnou a vyrovnanou povahu. Naprostou většinu dne prospí na sedačce. Když ale vyrazíme do lesa, nadšeně běhá a užívá si to. Miluje šplhání po skalách s dětma. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale pozorovat je, je úžasné. Díky tomu, že jsme se s ním zpočátku věnovali výstavám, se naučil pohybovat v prostředí kde je hodně lidí a hluku a nemáme s ním žádný problém, když jdeme do restaurace, na trhy nebo nakupovat do nákupního centra. Byl s námi u moře, u Bati kupovat boty, zvládnul i prohlídku Ochozské jeskyně. Simon miluje malé děti. Chová se  nim neskutečně něžně a opatrně. Chodím s ním jednou za čas do mateřské školky, kde se nechá pomazlit a ochotně požírá hromady piškotů z dětských ručiček a plní jednoduché povely od malých školkáčků. Na druhou stranu je doma, i u mě v dílně ostražitý hlídač. Nebojím se s ním vyrážet pravidelně sama do lesa. Vůbec nepochybuji o tom, že by za mě položil život. Všichni ho opravdu milujeme a nedovedeme si to bez něj představit. Škoda, že psí život je o tolik kratší, než ten náš. Jednoho dne to bude moc bolet...

RR Sport

RR Sport je organizace, která sdružuje chovatele a majitele ridgebacků a pořádá pro ně během roku hromadu společných akcí. V létě pak týdenní camp, kam pravidelně jezdíme a je to pecka. Tam jsme poznali tolik úžasných lidí a úžasných psů, a všechny spojuje tohle jedinečné plemeno. Je boží pozorovat jak lidi, co by si za jiných okolností možná neměli co říct, dokáží hodiny rozebírat svoje jedinečné zrzavé miláčky. Většina z nich má minimálně psy dva, takže my jsme s jedním Simonem tak trochu žabaři :). Odkaz na stránky RR Sportu najdete tady.

Rhodéský Ridgeback

Je to naprosto úžasná rasa. Tady se nedá šetřit superlativy. Jsou to výjimečně inteligentní, citliví, sebevědomí tvorové, neskutečně lpící na své rodině, která jim nahrazuje smečku. Nemají podsadu srsti a jsou zcela nevhodní pro chov venku. Milují pohodlí a teplo domova a nesnáší nepříznivé počasí. Většina nemá ráda vodu. Simon obchází každou kaluž a nikdy by se nevyválel v blátě. Velké pozitivum pro psa chovaného v bytě :). Toto všechno ovšem platí pouze při správné a zodpovědné výchově. Záměrně nepíšu výcviku, protože RR nemají rádi dril na cvičáku. Ridgebacka je nutné vychovávat s láskou a autoritou. Ridgeback je komplikovaná povaha, které je nutné porozumět a v pubertě Vám snadno přeroste přes hlavu. To mě přivádí k dalšímu bodu.

Opuštění RR

Mezi lidmi, které jsme díky Simonovi poznali, je i řada takových, co se věnují opuštěným psům. A těch je strašně, strašně moc. Jsou to většinou puberťáci, kolem druhého roku života nebo psí starečci. Jejich majitelé zjistili, že psa nevychovali správně a důsledně a pes je dominantní, až agresivní. Nebo zjistí, že na něj nemají čas. Nemají čas psa dostatečně vyvenčit a zaměstnat. Pes pak doma třeba ničí vybavení. Nebo je nemocný a starý a pánečkovi se nechce utrácet za veterináře. Bohužel 99% opuštěných psů nemá průkaz původu. To mluví samo za sebe. Každé štěně, které není z řádně registrované chovatelské stanice a nemá průkaz původu je z množírny. Když si chcete koupit pejska s PP, dobře si takovou investici rozmyslíte a zjistíte si dopředu informace o rase a jejím chovu. Taky máte z chovatelské stanice doživotní chovatelský servis a naprostá většina chovatelů, které znám osobně, hlídají do jaké rodiny štěňátko dávají. Je to prostě zodpovědný přístup. Najít pro opuštěného pejska novou rodinu je fakt strašně těžké. Většinou má takový pes nějaké rány nejen na kožichu, ale hlavně na duši. A vyléčit je, je úkol pro zkušeného. A to je málokdo. Málokdo do toho půjde. Přesto se takoví andělé najdou a jsem za ně strašně vděčná. Mrkněte třeba na stránky RIDGEBACK S.O.S. , tam najdete spoustu informací a možnost pomoci, třeba jen malým příspěvkem.

Útulky

Teď v zimě útulky praskají ve švech. A to doslova. Některé musí pejsky odmítat. Útulky nemají dostatek peněz, jídla, prostor a hlavně lidí. Většina pejsků je tam ve venkovních kotcích. Trpí separací od člověka a zimou. Jak je možné pomoct? Nejjednodušší je samozřejmě přispět finančně. Peníze ale neřeší všechno. Pokud máte čas, můžete se stát dobrovolníkem a chodit pejsky venčit. Většina útulků to uvítá. Nebo můžete dovézt staré ručníky, deky nebo matrace, kterých není nikdy dost a musí se často měnit. Nebo aspoň opuštěné pejsky sdílejte na FB. Sdílení má smysl. A pokud máte čas, prostor a dostatek lásky, nějakého chundeláče si tam vyberte a dejte mu domov. Jednu fenku z útulku jsem ještě za svobodna měla a byla úžasná.

Nepořizujte si psa

Asi to zní divně po všem tom vychvalování v první části, ale! Dřív jsem si myslela, že psa může mít každý. Čím jsem starší a čím víc se mezi pejskaři pohybuju, tím víc zjišťuji, že někteří lidi by si psa neměli pořizovat nikdy. Pokud štěňátko zvažujete, prosím hodně si to rozmyslete. Myslete na to, že pes není věc. Je to živý, velmi citlivý tvor, pro kterého jste Vy, středem jeho vesmíru. Jediné co pes chce, je být s Vámi. Odložit ho doma na celý den a pak jej vypustit vyčůrat na deset minut kolem domu... Proč potom toho psa mám?

Psí PF 2017

Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji :). Přeji všem pejskům a jejich majitelům krásný rok 2017. Všem opuštěným chlupáčům, ať najdou co nejdřív nový domov, plnou misku, pelíšek v teple a milujícího zodpovědného pánečka.

2 komentáře:

  1. Krasne napsane, Hanko. Obdivuju vas uz dlouho za vasi uzasnou praci, kterou delate a timhle jste me dojala. Naprosto souhlasím. My mame utulacka, vypada jako zlaty retrivr. Ale maly. Je krasna oddana a ted mirne zanedbana z me stranky díky příchodu miminka a jeho uprednostnovani. Hrozne me to zacina mrzet a díky takovym clankum si to zacinam uvedomovat a vice se ji venovat. Ze jen my jsme jeji svet a potrebuje nas a ze vubec nechape proc se mi jako nelibi jeji chlupy na zemi kde leze dite. Uz jsem se s tim ale smirila a snazim se to brat tak, ze ona byla naše prvorozena a nezaslouzi si byt odlozena.
    Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Vám děkuji za komentář. Mám vždycky velkou radost z reakce. Když vím, že na druhé straně to někdo čte, přemýšlí, inspiruje se... Ke spoustě věcem člověk musím dospět. Tak nějak dojít. Útuláčci jsou moje srdcovka. Ti opuštění to je smutný, ale když jde navíc o týrané zvíře :(((.Mějte se moc hezky a hodně zdraví a štěstí Vám, miminku i pejskovi <3.

      Vymazat