Trenčín, hrad, starožitnosti a žítkovské bohyně

Mám za sebou úžasný den s mými nejbližšími a nejmilovanějšími. Vyrazili jsme do Trenčína na burzu starožitností a na hrad. Burzy jsou srdeční záležitostí bráchy a i já miluju staré věci s příběhem. Dvě hodiny jsme se probírali nádherným porcelánem a sklem, listovali zaprášenými knihami, obdivovali  kameny, mince, hodiny, truhly a truhličky, křesílka, sošky, elpíčka a valily oči i na některé bizardní exempláře.

Trenčianský hrad je impozantní stavba na vysoké skále. Je krásně udržovaný, s prostorným nádvořím a neskutečně milými zaměstnanci. Super pro výlet s dětmi. Můžou si pohladit dravce nebo zastřílet z luku a kromě hradu navštívit i výstavu bájných zvířat (trochu amatérsky ztvárněné figuríny s kýčovitým osvětlením). A z věže je parádní výhled do okolní krajiny. Můžu jen doporučit. Moje slečna byla nadšená!

Pod hradem jsme si dali obídek, kávičku, zmrzku a vyrazili vstříc bohyním do karpatské vesničky Žítková.

Pokud neznáte příběh Žítkovských bohyň, tak vřele doporučuju nastudovat. Kateřina Tučková o nich napsala velmi úspěšný román, kterým obrátila život obce naruby. Ještě jsem ho nečetla, ale měla jsem ho na seznamu. Po dnešní návštěvě Žítkové jsem ho šoupla na první pozici. Prohlídli jsme si dům, ve kterém žila a bohovala poslední bohyně, paní Irma. Pro mě osobně to byl neuvěřitelně silný, magický zážitek. Prohlídka dvou komůrek trvala skoro dvě hodiny, ale uteklo to jako deset minut. Budu to ještě dlouho zpracovávat. Takovou energii jsem ještě nikde nezažila. Úžasný. 

Celý den byl nádherný. Žítková byla třešničkou na dortu. Zavírají se mi oči, ale stále ve mě prožitek z domečku Irmy vibruje. Děkuji ...