pondělí 10. července 2017

Chalupáři

Ještě se vrátím na chalupu. Teda obrazně a slovem. Chalupu plně využívali manželovo rodiče a my tam jezdili jen párkrát za rok. Bohužel léta běží a rodiče stárnou (my taky). Táhne jim na osmdesát a tak to vypadá, že se nám blíží nová životní etapa. Etapa chalupářů. Převezmeme pomalu otěže. Jak jsem se tam o víkendu rozhlížela, musím konstatovat, že práce je tam asi na třicet let dopředu. Beru to jako výzvu. Je tam totiž krásně a neuvěřitelný klid. Totální liškov. Silnice dál nevede. Za zahradou hluboký les. Když rostou, tak tam teda rostou. V noci září hvězdy a měsíc jako nikde jinde a ráno, když vyleze sluníčko, rousám jen ve vietnamkách mokrou trávou. Má to přímo terapeutické účinky. A ty dlouhé snídaně na dvorku a topení dřevem v kamnech a maliny a kytky a vajíčka od sousedů...














2 komentáře: