sobota 28. října 2017

Žítkovské bohyně a piškot s malinami vobráceně


Vobráceně jsem to měla i s bohyněmi. Nejdřív jsem v létě navštívila Žítkovou a soukromé muzeum v domečku, kde žila a bohovala poslední bohyně, paní Irma. Psala jsem o tom tady. A teprve na podzim jsem se pustila do čtení.




Přečetla jsem knížku od Kateřiny Tučkové "Žítkovské bohyně" a pak od pana Jiřího Jilíka "Žítkovské čarování". Od Katky jsem četla "Fabriku", která se mi strašně líbila. Je psaná na základě informací z archivů a dokreslená příběhy několika postav, tak jak si Kateřina myslela, že se mohly skutečně stát. Mám historii strašně ráda a "Fabrika" mi pomohla lépe pochopit moje Brno.




Zpátky k bohyním. Bohyně ze Žítkové jsou fenomén Moravských Kopanic. Oblasti, která byla staletí odříznutá od zbytku světa. Život tam byl tvrdý a s nikým se nemazlil. Možná to byl jeden z důvodů, že tu odpradávna byly. Ženy, vědmy, čarodějnice, bylinkářky. Uměly léčit, věštit, předvídat, přivést lásku, zažehnat bouřku, rovnat spory, ale i uškodit. Byly uctívány i nenáviděny. Vrchnost se jich bála. Za většiny režimů byly pronásledované, týrané, vězněné a upalované. Definitivně je zničil komunistický režim. Jediní, kdo nad nimi držel ochranou ruku, byli nacisté. To všechno a mnohem víc, v knize najdete. Děj je popisován pohledem Dory, neteře bohyně Surmeny. Osudy obou žen jsou víc než napínavé a pohnuté. Jsou skoro neuvěřitelné. Místní o nich dodnes neradi mluví s cizími a mají jejich památku v posvátné úctě.






"Žítkovské čarování" s podtitulem "Pravdivý příběh žítkovských bohyní" je sbírka všeho, co se podařilo o bohyních autorovi zjistit. S poslední z nich, Irmou Gabrhelovou se autor dokonce sám setkal. Pokud Vás toto téma zajímá, tak doporučuji, pro doplnění informací.





Jediné co autorce "Žítkovských bohyní" musím vytknout a na druhou stranu to naprosto chápu, je, že příběhy jednotlivých postav přeházela a pozměnila. Důvodem bylo zachování alespoň částečné anonymity postav. Jak jsem se zmínila, v Žítkové je to citlivé téma a místní Kateřině Tučkové publicitu, kterou její kniha Žítkové přinesla, vyčítají.




A nakonec vobrácený piškot s malinami. Vobrácený je proto, že se nešlehají žloutky s cukrem a bílky zvlášť, ale šlehají se bílky s cukrem a pak se přidají žloutky a mouka. Ušetříte jednu mísu při přípravě a hlavně je piškot krásně nadýchaný a měkoučký, i bez prášku do pečiva. Recept mám od mojí maminky.

Potřebujeme:

6 vajec
240g krystalového cukru
240g hladké mouky
6 lžic oleje
špetka soli

Postup:

Oddělíme žloutky od bílků. Bílky s cukrem a solí vyšleháme v mixéru do sněhu, pak přidáme žloutky, olej a nakonec opatrně vmícháme mouku. Vlijeme na plech a urovnáme stěrkou. Pečeme na 180 st. ve vyhřáté troubě. Množství těsta je na jeden veliký plech v silnější vrstvě nebo na dva menší plechy v tenké vrstvě.

Dnes jsem na piškot natřela lučinu utřenou s cukrem a vanilkou. Z mražených malin ze zahrady a želatiny byla vrchní vrstva. Strašně dobrý. Nedožilo to večera :D.





7 komentářů:

  1. Dobry vecer Hanko, o knizce jsem slysela z vice stran, ale az po vasi recenzi mam opravdu chut si ji precist. Vetsinou me prilisny zajem o neco trochu odradi a to byl i pripad teto knihy.. i ja dnes travila vice casu v kuchyni, pocasi k tomu bylo prihodne. Mejte krasny v

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Nino mám to stejně. Jak je něco příliš vychvalované, jsem opatrná. Ale před Katkou Tučkovou smekám. V jejím věku je to prostě obdivuhodná práce. Knížky jsou opravdu super!

      Vymazat
  2. *mejte krasny vecer :)) zdravi Nina

    OdpovědětVymazat
  3. Mňam! Ten vobrácený piškot vypadá parádně :)

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  4. Četla jsem Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové když její kniha vyšla. Pro mne, která pochází z vesnice, toulá se po horách, lukách a kopcích je to úžasná kniha. Kamarádka ji začínala 2 x číst, dočetla na potřetí a nijak ji to nezaujalo. Myslím, že tomu lépe porozumí ten, kdo na vesnici vyrostl. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat