Mikulov

Jsem veliká ostuda. Ač jsem Mikulovem projížděla snad stokrát, a i když Pálavu máme prochozenou důkladně, ještě jsem nebyla v Mikulově. Dnes jsme to napravili a byla jsem překvapená, jak je Mikulov, no jak říká naše Hanička, "cute" (a to je teď všechno). Hned jak jsme zaparkovali, potkali jsme moji ségru, se kterou marně ladíme termíny k návštěvě. A to jsme obě z Brna :D.

 

 

Historické centrum je plné kouzelných uliček a zákoutí. Zámek, který vévodí městu má několik teras s vyhlídkami na okolí a překvapil nás svojí velikostí. Teda aspoň zvenku, protože se Simonem to máme s výlety za kulturou složitější. Zevnitř posoudíme někdy příště, bez psa.

 

 

 

 

 

Café bistro Koloniál Sojka & spol. byla naše volba na oběd. Je to oblíbená a velebená restaurace na náměstí v Mikulově. Dali jsme si burgery a Hanička kachní stehno se zelím. Burgery byly moc dobré, i když už jsem jedla lepší (prostě Mikrofarma). Zelí nám ale nechutnalo. Bylo tuhé (docela dřina rozkousat), podle obsluhy "na skus". V přízemí restaurace je obchod s organickými potravinami a eko kosmetikou.

 

 

 

 

Příště si dáme něco dobrého rozhodně v bistru KUK, které je nedaleko náměstí. Sice malinké, skromnější, ale neuvěřitelně voňavé a sympatické místo. Koupili jsme tady aspoň čerstvý pečený chleba a sušenky z polenty.

 

 

 

 

Mikulov má bohatou židovskou historii a židovské uličky mě fakt dostaly. Dochovalo se velké množství původních domů až z doby renesanční. Každý dům má svůj příběh a jejich obyvatelé pohnutý osud. Sem se musíme rozhodně v blízké době vrátit a dokonale to prošmejdit.

 

 

 

 

Když už jsme končili prohlídku, narazili jsme v jedné uličce na prázdný dům. Na dveřích měl tajemný, děsivý nápis... (úááá).

 

 

 

 

Mikulov je krásný, boží a "cute". . Zase do Mikulova. Čeká nás ještě Svatý kopeček s kapličkou, jeskyně Turold a Kozí hrádek.