Irena Dousková - Hrdý Budžes / Oněgin byl Rusák


"Hrdý Budžes"  a volné pokračování "Oněgin byl Rusák" jsou dílem české spisovatelky Ireny Douskové. Obě knížky mi půjčila kolegyně. Jani, moc děkuji :). První jsem přečetla a vrátila už před prázdninami. Na fotkách se tak budete muset spokojit jen s Oněginem :).

Hlavní hrdinkou je malá Helenka Součková. V první knize je žákyní druhé třídy na malém městě v dobách hlubokého komunismu. Její maminka je herečka v oblastním divadle. Helenčin vlastní otec utekl za kopečky hned po jejím narození. Maminka se vdala za svého kolegu a Helence přibyl bratříček. Díky neochotě manželů Součkových k spolupráci s komunisty, má rodina i malá Helenka časté problémy, které končí vyhazovem paní Součkové z divadla a stěhováním do Prahy. Náladu v rodině "vylepšuje" taky urýpaná babička. Maminka tak čas od času utápí starosti v alkoholu.

 

 

"Oněgin byl Rusák" je volným pokračováním. Helenka navštěvuje gymnázium v Praze. Připravuje se na maturitu a má svůj (adekvátně věku) pohled na život, svět a systém ve kterém žije. Prohlubují se její problémy ve vztahu k mamince. Bojuje se školou a navazuje první vztahy.

 

 

 

 

Obě knížky jsou částečně autobiografické. Irena Dousková v nich vychází hlavně ze svých vzpomínek a pocitů z dětství a dospívání. Četly se mi dobře. Byly to jednodechovky. Popisovány jsou jako tragikomické romány. Pro mě spíš tragické než komické. Celou základní školu jsem odchodila ještě v komunismu a tu pachuť mám pořád na patře.

 

 

 

 

Obě dílka rozhodně doporučuji přečíst. Hlavně ze dvou důvodů. Tím prvním je, že knížky jsou opravdu dobré. Obě se už dočkaly divadelního zpracování. V hrdém Budžesovi se hlavní role chopila skvělá Bára Hrzánová. A tím druhým a pro mě osobně nejdůležitějším je, abychom si připomněli, jak absurdní , zkroucený a krutý byl komunistický režim. Jak se dokázal podepsat na lidech, rodinách a jejich osudech.

 

 

 

 

Sama nikdy nezapomenu na ředitele naší základní školy, Leoše Dvořáčka, který na mě, v šesti letech, v první třídě, před celou třídou řval, jak je možné, že mě rodiče nepřihlásili do jisker... Dodnes před sebou vidím jak mu u toho padala jeho ulízaná patka, vybavuji si jasně vzor jeho hnusného saka a hnusnou okrovou košili. Dovedete si představit, že by se něco takového stalo dnes vašemu dítěti? Myslím, že je nezbytně důležité nezapomenout, aby se to už nikdy neopakovalo. Komunismus nepatří do současného světa. Je to totalitní režim a bolí mě u srdce, když vidím výsledky voleb. Vždyť svoboda člověka je to nejdůležitější, co máme a za co lidé bojovali, kam historie lidstva sahá. Opravdu je naše paměť tak krátká?

 

 

 

 

.