úterý 19. června 2018

Nemám slov a děkuji Scio


Celý den přemýšlím o vhodném názvu článku, ale žádná slova, která mě napadají, nedokáží nějak správně popsat co chci napsat a jak to cítím. Jestli jsem za něco ScioŠkole vděčná, je to dokonalé a čisté přátelství, které tam našel můj syn. Byl ve škole asi čtvrt roku, když tam přišla na zkoušku jedna dívka. Říkejme jí třeba Lenka. A od tohoto dne se můj malej velkej a Lenka od sebe prostě nehli. Lenka je ze Slovenska a má osvícené rodiče, kteří ji a její sestru učili doma a když viděli, že potřebují něco víc, začali jim hledat vhodnou školu. A protože se jim nejvíc líbila ScioŠkola Brno, tak neváhali, pronajali bydlení a přes týden jsou v Brně a na víkend se vrací na Slovensko.

Zpátky k malému velkému. Co je na jeho a Lenčině přátelství fascinující je, že spolu celou dobu a výhradně mluví anglicky. Lenčini rodiče byli natolik pokrokoví (na rozdíl od nás), že na holky od malička mluvili hodně anglicky a místo pohádek jim pouštěli BBC. Taky hodně cestovali. Díky tomu Lenka mluví anglicky bravurně. Můj malej velkej v angličtině začal výrazně vynikat už na prvním stupni. Totální neschopnost státní školy poskytnout mu alespoň částečně individuální přístup v angličtině byl jedním z hlavním důvodů, proč se se rozhodli pro ScioŠkolu. A v kombinaci s Lenkou nabrala jeho angličtina přímo raketový progres. Ve třinácti letech mluví zcela plynně anglicky i s rodilými mluvčími. Sleduje vše na internetu v angličtině a i knížky čte v angličtině.

Lenka dokonale zapadla i do naší rodiny. Milujeme ji my i moji rodiče. Je to výjimečná bytost, stejně jako malej velkej. Když je spolu pozoruji, svírá se mi srdíčko dojetím. Ovšem nenechejte se mýlit. Nejde o nějakou puberťáckou zamilovanost. Jde o splynutí duší na úplně jiné úrovni.

Bohužel po prázdninách Lenka ze ScioŠkoly odchází. O důvodech si nedovolím pochybovat a rozumím jim. Ale zasáhlo nás to všechny. Užíváme si poslední týdny. Právě je u nás Lenka na pár dní. Tak jsme si dnes večer pohráli u přípravy domácí pizzy. Lenka je totiž strávník snů. Všechno jí strašně chutná a nešetří nadšenými výkřiky. A víte jak já ráda vařím :)

Když na ty dva koukám, říkám si, že pokud bude nová generace jako tihle dva, můžu být klidná. Miluji je, obdivuji a učím se od nich... Děkuji Scio. Bez tebe by tohle všechno nebylo.





10 komentářů:

  1. Krásný článek...aspoň, že díky moderním technologiím mohou být ti dva pořád ve spojení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to si říkám :) Snad jim to vydrží. Ale obrečela jsem to i já :(

      Vymazat
  2. Michaela Wimmerová19. června 2018 22:59

    To je krásný a tak citlivě napsaný...úplně jsem se do toho vcitila. Vidím Lenku s malým velkým, jak spolu komunikuji, Lenku ohanejici se v kuchyni...i tu pizzu cítím a mam na ni desnou chut. Diky za něj, Hani a asi se stanu pravidelnym ctenarem! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo děkuju moc. A budu potěšena, když budeš pravidelným čtenářem :)

      Vymazat
  3. Teda až mě to dojalo... Takové spojení duší je výjimečné... Podle mě má každý tu svojí druhou půlku někde na světě, jen se prostě většinou minou... Oba měli VELKÉ štěstí, že se potkali, i když třeba jen na chvíli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani , já jsem z nich strašně naměkko. Sama jsem nikdy nic takového nepoznala. Jsou spolu pořád a nikdy se nehádají. Mají svou bublinu a v té plují. Je to obdivuhodný. Jen žasnu...

      Vymazat
  4. To bude přátelství na celý život. Nádherné.
    Loučení je bolestné a o to budou hezčí návraty.
    Ta pizza je k nakousnutí.
    Lenka B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si taky říkám. Myslela jsem, že něco takového je jen v krásných knížkách nebo romantických filmech <3

      Vymazat
  5. Zatlacim slzu i ja, krasne napsane ...

    OdpovědětVymazat