Původně nebyla druhá dovolená v plánu. Ale nepříjemnosti na které jsme narazili na první dovolené, nás zasáhly hlouběji, než jsme čekali. Tak jsme se společně dohodli, že chceme ještě strávit nějaké dny spolu jako rodina. My čtyři. Dvě noci v Itálii a zbytek u moře ve Slovinsku. Děti totiž chtěly šnorchlovat, jenomže v Itálii na straně Jadranu to na šnorchlování není, a dál na jih se nám nechtělo.
Máme ve Veroně kamarády, takže volba Itálie byla jasná. A byla to skvělá volba. Večer po příjezdu jsme byli pozváni na italskou oslavu narozenin. Podávala se výborná polentová kaše, jakou umí jen veroňané a guláš z divočáka, který byl střelený přímo na Monte Baldu. K tomu skvělé italské vínko. Dopoledne další den jsme si vyšlápli pastvinami k Monte Baldu a dali si oběd s výhledem na Lago. Odpoledne pro nás kamarád zajistil překvapení. Let malým letadlem nad Lagem di Garda a nad Veronou. Byl to nádherný zážitek, hlavně pro děti, kterým pilot půjčil na chvilku i řízení letadla. Večer naši muži stihli fotbalový zápas italské první ligy Verona/Bologna. My ženy si zatím užily noční Veronu se sklenkou vína. Když najdete někoho, kdo jede na stejné vlně jako vy, je to v dnešní době blaho.
Co mě zaujalo během letu bylo, že nad Lagem byl úplný klid a žádné turbulence. Nad pevninou to bylo horší a pilot Massimo nám říkal, že přímo nad Veronou letět ani nemůže. Město kumuluje takové teplo, které pak nerovnoměrně stoupá nahoru, že by to s námi příliš házelo. Když si pak uvědomím jak velká plocha z pevniny už je zastavěná a kolik tepla pak proudí do atmosféry...
Ráno jsme se rozloučili a přesunuli se do Padovy. Ještě jsme v Padově nebyli a byla po cestě. Chtěla jsem navštívit nejstarší botanickou zahradu na světě, ale ouha, v pondělí zavřeno. Příště budeme vědět :). Město je to kouzelné s řadou krásných staveb a starých malebných uliček. Protíká jím několik kanálů, překvapivě čistých i s rybami. Bohužel čistý nebyl kanál kolem kulatého náměstí, dominanty města. Škoda veliká. Nechat si takovou krásu hyzdit hromadou plastovek.
Slovinsko nás mile překvapilo. Hlavně čistotou moře. Voda byla krásně teplá a průzračná. Pláže čisté a uklizené. Nás teda na ty městské moc neužije a tak jsme hledali nějakou zastrčenou. A povedlo se. Našli jsme pohádkovou pláž "Bele skale" pod vysokým útesem. Minimum lidí, díky špatnému přístupu po příkré stezce dolů. Moře bylo jako dělané na šnorchlování. Absolutně čistá voda s hejny rybiček i větších ryb, medúz (ta na fotce má průměr asi 20 cm a byly k vidění i mnohem větší kusy), krabíků, obřích mušlí, ústřic, škeblí a dokonce krevetek. Škoda, že jsme nechali doma kameru pod vodu. I já jsem strávila šnorchlováním několik hodin a spálila si přitom trochu zadek :D.
Bydleli jsme v Izole a zajeli si i do krásného Piranu. Typické úzké uličky, vůně grilovaných ryb a výborná zmrzlina. Všechno co si lze přát od dovolené u moře. Jediný problém bylo parkování. Všude přeplněno a předraženo. Místní policisté nesmlouvaví a tak jsme si vysloužili pokutu za stání v zákazu. Nebyli jsme jediní a potkali jsme aut s vylepenou pokutou několik. Tak bacha na ně!
Cestou zpátky jsme si vyšetřili celé odpoledne na Slovinský Triglav. Kolem Bledu jsme jen profrčeli, když jsme viděli to množství turistů, a vzali to dozadu na Bohijn. Ten nás vzal za srdce. Takový klid a čistá příroda. Půjčili jsme si loďku a kochali se. Dali jsme i vodopád Satiny. Až na to vstupné a parkovné taky paráda.
Cestou domů jsem nad cestováním přemýšlela, protože přesto, že to bylo krásné a měli jsme se dobře, vrtá mi hlavou co je na tom všem špatně. Vždycky jsem jezdila ven moc ráda. I když nesnáším vedro a táhne mě to spíš na sever než na jih. Poslední dobou mám ale pocit, že se z cestování stalo novodobé náboženství. Všude kam se člověk hne je přeplněno. Plno je ve městech, u moře i na horách. A mě čím dál míň baví hledat klidná místa. Potřebuju čerpat harmonii, protože svět je v dost šíleném stavu a rovnováha se drží čím dál hůř. O dopadu cestování na ekologii se raději ani nebudu zmiňovat. A jak to cítíte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat