Dívka ve vlaku

Než jsem ji začala číst, slyšela jsem od pár lidí, že je knížka nevzala, nebavila atd.. Ale... mě bavila :). Přečetla jsem ji za týden a byla to "jednodechovka". Napínavá, čtivá, zbytečně nepřekomplikovaná. I v postavách jsem zorientovala raz dva (a s tím mám občas problém :)).

 

 

Děj se odehrává v současnosti v Londýně a je popisován pohledem tří žen, Rachel, Megan a Anny. Hlavní hrdinkou je alkoholička Rachel, která každý den jezdí do centra. Z vlaku pozoruje pár dvou lidí. Mají dům kousek od trati a Rachel je má jako na dlani. Dá jim jména a představuje si jaký, na rozdíl od ní, žijí idylický život. Jednoho dne žena z toho domu zmizí...

 

 

 

 

 

Dnes je venku přesně počasí na knížku a čaj. Jestli nemáte co číst, sáhněte po "Dívce ve vlaku ".

 

 

 

 

 

 

 

 

Dobromysl

Všichni ji známe jako oregano. Pochází ze středomoří a je neodmyslitelně spjata s pizzou. Byla to však velmi oblíbená bylinka za časů našich prababiček. Je to rozkošná kytička a nadělá doma parády.

 

 

Dobromysl fakt krásně voní a nemůžete si ji tak splést s jinou bylinkou. Roste na slunných místech a není problém na ni venku narazit. Sbírají se celé nadzemní části a suší se zavěšené na stinném větraném místě. Po usušení zdrhněte lístky a květy ze stonků.

 

 

 

 

Na co je taková dobromysl dobrá. Má ukrytý přímo v názvu pozitivní vliv na naši psychiku. A uvolňuje nejen nervy, ale i křeče hladkého svalstva v oblasti pánve. U žen je tak ideální na období "pre" i během samotné menstruace. Výborná je při nachlazení, hlavně u kašle, kdy zase umí uvolnit křeče průdušek a pomáhá vykašlávat. V čem je nepřekonatelná, je její schopnost ničit hnilobné bakterie a plísně. V dobách, kdy uzenářství ještě neovládaly dusitanové soli a éčka, se tak hojně používala do masových směsí na všechny klobásky. Tento zabijácký účinek má éterický olej v oreganu obsažený a svoji schopnost si drží i při zředění 1:50000.

 

 

 

 

Brácha

 

Mám prima bráchu. Jinak... mám nejlepšího bráchu, jakého jsem si mohla přát. Byl to můj malej brácha (o 7 let mladší) a teď je velkej a nikdy mi neřekne na nic "ne". Je to jeden z nejlepších lidí co znám.

 

Brácha žije v Bratislavě, kam odešel za prací a úžasně se vypracoval (jeho kariérním růstem Vás nebudu nudit). Co na něm obdivuju, je jeho vkus. Nejen v oblékaní (vždycky mu to sekne), ale i v bydlení. Má rád staré věci, stejně jako já.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Brácha je taky mým oblíbeným a častým zákazníkem :)

 

 

 

 

 

 



Když jsme za ním přijeli naposledy, vzal nás na trh starožitností na hrad Červený kámen. Byl to zážitek. Sehnat se tam dají neuvěřitelné věci. Musela jsem se hodně ovládat a odvezla jsem si pouze dva menší retro hliníkové kousky (o těch někdy jindy). Brácha neodolal starému vojenskému kufru z první světové války.

 

 

 

 

 

 

Mít sourozence je skvělá věc a já pevně doufám, že až se moje děti překlenou přes pubertu, budou to mít mezi sebou jako máme my.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Povlaky

Ladíte taky černobílou? My doma ano :). Naskladnila jsem pět nových vzorů. Opět v limitovaném množství.

 

 

 

Plechovka se špendlíky, nůžky a rádýlko, které jsem použila jako dekoraci pro focení, jsou ze zrušené staré krejčovské dílny.

 

KUK na Fler

Vohnutá

Původní plán byl nějaká letní, veselá, lehká plátěnka. Nevím jak to dělám, ale je zase černá a je obrovská. Z původního plánu zbylo - plátěná :D. Látku jsem měla koupenou asi půl roku, na ušití jsem měla přesně hodinu.

 

 

Hrozně se mi líbil poslední kabelkový trend "vohnuté" tašky. Rozměřit, nastříhat, sešít a tadá, taška je hotová. Ucho jsem použila z jiné starší kabelky.

 

 

 

 

Jedna velká kapsa je uvnitř, druhá velká je zvenku. Látka je silnější  bavlněná bytovka, takže "bytelná".

 

 

 

 

Tašku jsem dnes vyvětrala na výletě v Mikulově. Obstála na jedničku a vešel se do ní i celý nákup při zpáteční cestě.

 

 

 

 

 

Mega taškám ZDAR :).

 

 

 

 

 

 

Mikulov

Jsem veliká ostuda. Ač jsem Mikulovem projížděla snad stokrát, a i když Pálavu máme prochozenou důkladně, ještě jsem nebyla v Mikulově. Dnes jsme to napravili a byla jsem překvapená, jak je Mikulov, no jak říká naše Hanička, "cute" (a to je teď všechno). Hned jak jsme zaparkovali, potkali jsme moji ségru, se kterou marně ladíme termíny k návštěvě. A to jsme obě z Brna :D.

 

 

Historické centrum je plné kouzelných uliček a zákoutí. Zámek, který vévodí městu má několik teras s vyhlídkami na okolí a překvapil nás svojí velikostí. Teda aspoň zvenku, protože se Simonem to máme s výlety za kulturou složitější. Zevnitř posoudíme někdy příště, bez psa.

 

 

 

 

 

Café bistro Koloniál Sojka & spol. byla naše volba na oběd. Je to oblíbená a velebená restaurace na náměstí v Mikulově. Dali jsme si burgery a Hanička kachní stehno se zelím. Burgery byly moc dobré, i když už jsem jedla lepší (prostě Mikrofarma). Zelí nám ale nechutnalo. Bylo tuhé (docela dřina rozkousat), podle obsluhy "na skus". V přízemí restaurace je obchod s organickými potravinami a eko kosmetikou.

 

 

 

 

Příště si dáme něco dobrého rozhodně v bistru KUK, které je nedaleko náměstí. Sice malinké, skromnější, ale neuvěřitelně voňavé a sympatické místo. Koupili jsme tady aspoň čerstvý pečený chleba a sušenky z polenty.

 

 

 

 

Mikulov má bohatou židovskou historii a židovské uličky mě fakt dostaly. Dochovalo se velké množství původních domů až z doby renesanční. Každý dům má svůj příběh a jejich obyvatelé pohnutý osud. Sem se musíme rozhodně v blízké době vrátit a dokonale to prošmejdit.

 

 

 

 

Když už jsme končili prohlídku, narazili jsme v jedné uličce na prázdný dům. Na dveřích měl tajemný, děsivý nápis... (úááá).

 

 

 

 

Mikulov je krásný, boží a "cute". . Zase do Mikulova. Čeká nás ještě Svatý kopeček s kapličkou, jeskyně Turold a Kozí hrádek.